Co jsem řekl, je pravda. A tak to je. Toto je již dlouho jedna ze základních manter politiků. Samozřejmě, na škodu jich samotných i lidí, kterým vládnou. Přizpůsobovat své chování tomu, aby potvrzovalo minulé výroky a činy (či dokonce na ně navazovalo), může člověka zavést do podivuhodných krajin (expresident Klaus je toho žijícím dokladem).

V poslední době se však prosazují politici s mantrou úplně jinou, neb nemají zásadní hodnotové ukotvení, jejich cílem je samotná moc, méně již "velké cíle", ke kterým ji použít a necítí se svými výroky omezováni. Což drasticky snižuje jejich informační hodnotu a jsou vlastně jen "hlukem" doprovázejícím jejich pohyb i kariéru.

Na jeden takovýto příklad upozornil minulý týden Týdeník Respekt?. Dne 29. července otiskly Lidové noviny tak trochu patřící panu premiérovi jeho text, ve kterém kritizuje unijní koncept uhlíkové neutrality (do roku 2050) a dokonce se chlubí, že jen naše země, spolu s Polskem, Maďarskem a Estonskem, ho správně odmítly.

Shodou okolností, ten stejný den se v Bruselu pan Andrej Babiš sešel se šéfkou nové Evropské komise, a hned poté přišel s tím, že si uhlíkovou neutralitu dokáže představit (když na ni naše země dostane peníze, naznačil premiér). O to, jak velkou roli k tomto myšlenkovém posunu hrála úvaha o penězích, a do jaké míry se pan Babiš chtěl ukázat před německou političkou jako konstruktivní a odpovědný partner (a tento příslib ho napadl a nebo se mu jevil jako "nejlevnější"), nelze soudit, stejně jako hádat odpověď na otázku, zda to náhodou panu premiérovi v mezidobí nezvládl někdo vysvětlit (ano, krávy mohou žít i v uhlíkově neutrálním světě, stejně jako spalovací motory).