Ekonom Lukáš Kovanda upozornil, jak nám kvůli nevýhodným prodejům mizí náš zlatý poklad. „Tím, že Česko prodávalo koncem 90. let zlato v nejméně vhodnou dobu, se připravilo třeba o zhruba 200 kilometrů dálnic,“ znázornil Kovanda, co všechno jsme ztratili. Jde o částku zhruba 30 miliard korun! Zásoby zlata České republiky se od roku 2000 ztenčily o více než 4,5 tuny a v minulém roce jsme měli 9,3 tuny tohoto cenného kovu.

Zbavování se zlata v době inflačního kvantitativního uvolňování (tisknutí peněz pro pokrytí státních výdajů, což snižuje hodnotu peněz) lze podle nás považovat za zločin, protože papírové peníze nejsou ničím kryté a virtuální peníze na účtech nejsou kryté ani papírky, které se nazývají peníze. Je to výprodej národního bohatství pod cenou.

Zlato, byť jeho cena také kolísá, má samo o sobě hodnotu. Státy jako Maďarsko či Rusko jeho zásoby zvětšují. Maďarská národní banka v říjnu oznámila, že desetinásobně zvýšila své zlaté rezervy na 31,5 tuny. Podíl zlata na devizových rezervách ČNB je menší než jedno procento, v případě Maďarska to jsou nyní 4,4 procenta.

Česko mělo v roce 1997 skoro 65 tun zlata. „Pak, když byly ceny kovu dole, se však rozhodlo za nějakých 18 miliard korun prodat desítky tun. Pokud by tak neučinilo, mělo by v roce 2016 ve zlatě přes 60 miliard korun, místo skutečných devíti. To je pořád zhruba 30 miliard ztráty, takže tím, že Česko prodávalo koncem 90. let zlato v nejméně vhodnou dobu, se připravilo třeba o zhruba 200 kilometrů dálnic. Ty bylo možné postavit za peníze, které ovšem místo toho představují jen čistou ztrátu z prodeje zlata, když bylo cenově na dně,“ okomentoval Kovanda, o co jsme kvůli nevýhodným prodejům zlata přišli.