Děkuji za slovo. Chci reagovat na některé z těch výtek, které tady zaznívají, protože považuji za důležité, abychom se skutečně v té debatě posunuli z pléna na výbory, kde je právě možné zapracovat výhrady, které tady zaznívají. Samozřejmě ta největší výhrada, kterou chápu, od paní ministryně Schillerové, ohledně nákladů toho návrhu, tak jak jsem říkal ve svém předchozím příspěvku, je opravdu velmi těžké odhadovat, když nemůžeme dopředu predikovat zaprvé délku trvání těch opatření a množství postižených firem, živnostníků, protože nevíme, kolik sektorů uzavře vláda svým rozhodnutím, nevíme, jak rozsáhlá ta opatření budou, tak to predikovat. Pokud má paní ministryně nějakou křišťálovou kouli, tak já si ji od ní ráda půjčím a rádi to do toho návrhu doplníme. Ale tohle by určitě nezvládla udělat právě ani samotná vláda.

Nicméně co je jisté, je, že čísla za loňský rok hovoří zcela jasně. Skončilo nebo přerušilo svoji živnost nejvíc živnostníků za historii, za moderní historii České republiky. A ten trend pokračuje samozřejmě i v tomto roce, v jeho prvních týdnech už jsme svědky podobných čísel, která nejsou rozhodně ničím pozitivním pro nás všechny. Tito lidé, pokud by měli zákonem danou podporu a oporu, tak by ve většině z nich jednoznačně končit nemuseli.

Ne každý živnostník má samozřejmě fixní náklady, ne každý má nějakou provozovnu a platí nájem, ale velká část z nich ano. A pro ty je samozřejmě ten návrh mnohonásobně lepším řešením, opravdu mnohonásobně lepším řešením než jednotlivé vládní programy. Pojďte tuto debatu přeložit lidem. Když jste pro tomu systémovému předvídatelnému principu, tak si to také mohou vykládat tak, že vám vlastně vyhovuje, když si ponecháváte v rukou ministerstev nástroje na vyhlašování programů, jejichž různé podmínky se i v čase mohou měnit, protože to je mnohem, mnohem snazší než změnit zákon.