Taktéž děkuji. Na výbor pro životní prostředí jej tedy předkládali pan Jan Chvojka za ČSSD, František Elfmark za Piráty, Karla Maříková za SPD a Markéta Pekarová Adamová za TOP 09. Návrh těsně prošel o jeden hlas, nicméně usnesení z výboru jako celek už přijato nebylo, tak ani tady jsme nebyli ve výsledku úspěšní. Protože jako protiargumenty během debat na výborech i na seminářích na půdě Poslanecké sněmovny zaznívaly různé polopravdy a mýty, přečtu vám jedno krátké shrnutí doktora Karla Janka z Akademie věd. Uveřejnili jsme ho na Pirátských listech včetně všech zdrojů, odkud bylo čerpáno.

Jedním ze zemědělsky nejvýznamnějších druhů živočichů je kur domácí. Pochází převážně z jihoasijského divokého předka kura bankivského, jež vede aktivní život v malých hejnech. Pro další posouzení welfare nosnic je podstatné zmínit, že u divokého předka kura domácího došlo během evoluce k vývoji mnoha adaptivních prvků chování, jež mu umožňují úspěšné přežití v pozemních podmínkách, především tedy potravu hledají hrabáním, predátorům se vyhýbají nocováním vysoko ve větvích a hnízděním v dobře skrytých místech. Parazitům se brání mimo jiné tak, že si peří udržují v pořádku pomocí popelení, které provádějí několikrát denně.

Domestikace kura domácího trvala po tisíce let a dala vznik mnoha plemenům chovaných jak pro maso, tak pro vejce. Kur prošel intenzivním šlechtěním zaměřeným na užitkovost, ať už rychlý růst nebo vysoké snášky, a od svého divokého předka se tak výrazně změnil v mnoha fyziologických aspektech. Podstatně menší pozornost však byla zaměřena na etologické změny. Během domestikace sice došlo k výraznému snížení agresivity a plachosti, což jsou pro chov nežádoucí vlastnosti, ale jinak doznal repertoár přirozených prvků chování kura domácího jen malých změn. Koneckonců asi každý trochu vnímavější drobnochovatel potvrdí, že kur domácí je pohybově velmi aktivní zvíře, vyhledává skrytá hnízdiště a má potřebu hřadovat na co nejvyšších bidýlkách, ačkoliv mu nehrozí útok od predátorů.

Mnoha studiemi bylo prokázáno, že tyto a další prvky chování jsou kurovi vrozeny. Ptáci mají silnou motivaci je vykonávat, a pokud je jim bráněno v jejich výkonu, dochází u nich ke stresu a deprivaci. Dnešní chovy se dají klasifikovat do několika základních typů. Za prvé, konvenční bateriové klece, za druhé, obohacené klece, za třetí jsou halové chovy a voliéry, za čtvrté, volný výběh a nakonec takzvané ekologické zemědělství. Tento výčet shodou okolností reflektuje i vhodnost chovných zařízení z hlediska welfare zvířat od nejhoršího k nejlepšímu.

Jelikož konvenční bateriové klece neumožňují slepicím realizaci prakticky žádných potřebných projevů chování kromě přijímání potravy a pití, tak byly proto ve vyspělých zemích zakázány.