Dnes jsem se setkával s lidmi na petičním stánku za obranu a ochranu svobody slova. A došel jsem k následujícímu: Mladí lidé dnes věří, že žijí ve svobodě. Mají pocit, že mohou cestovat, volně mluvit, volit a vybírat si svůj životní styl. Jenže to je jen iluze, sladká návnada. Ve skutečnosti už dávno nosí okovy – nejsou z železa, ale z myšlenek, pravidel a přijatých „pravd“. Jsou to okovy neviditelné, a právě proto tak účinné. Určují, co se smí říkat, jak se má myslet, co je „správný“ názor. A protože okovy necinkají, nikdo si jich nevšímá.
Svoboda je totiž něco víc než možnost kliknout, sdílet nebo se připojit k davu. Opravdová svoboda je světlo, které svítí v hlavě, když se odvážíš myslet sám. Je to schopnost hledat vlastní cestu, stát si za názorem i proti proudu. Jenže právě tuto schopnost se dnešnímu světu daří potlačit. Místo přemýšlení se mladým nabízí pohodlné šablony – vzorce z univerzitních kateder, z městských kaváren, z médií, z „progresivních“ tribun. Světlo pravdy se halí do závojů cizích slov, aby nikdo nemusel nést odpovědnost za vlastní myšlenku.
Ale vzdělání není patentem na pravdu. Kolik doktorů práv, filozofů a inženýrů stálo u Norimberského tribunálu jako obžalovaní? Kolik z nich prodalo své svědomí, aby sloužili moci, která pošlapala lidskou důstojnost? Vzdělání bez svědomí je jen zbraň – a zbraň, kterou dáš do rukou komukoli, se vždy může obrátit proti nevinným. Mladí, kteří dnes přebírají cizí názor bez přemýšlení, už nejsou svobodní. Je to pohodlné, ale je to past.
Bc. Břetislav Prchal
Demokracie, která místo občanů vychovává konzumenty názorů, je jen maskou – maskou, která zakrývá, že místo svobody přichází další forma ovládání. Proto je naší povinností otevřít mladým oči, ne abychom je strašili, ale abychom jim pomohli nadechnout se čistého vzduchu. Svoboda není o tom, že mohu všechno. Je o odvaze myslet, ptát se, pochybovat – i o těch, kteří se dnes prohlašují za autority.
Ale také o odvaze říkat pravdu, i když je označena za „politicky nekorektní“. Protože cenzura nezačíná zákazem činů, ale zákazem slov. Orwell ve svém románu 1984 varoval, že kdo ovládá slovník, ovládá i myšlení. A proto je nutné bránit jazyk – bránit pravdivý význam slova. Slova, jako je třeba rodina. Jejich skutečné významy. Významy jako svoboda. A rovněž jejich sílu. Sílu, jako je slovo vlast. Bez slov, která pojmenovávají skutečnost, ztrácí člověk schopnost myslet.
Vlastenectví není okov, je to kořen. Kritické myšlení není titul, je to odvaha být člověkem. Skutečně svobodný člověk není ten, kdo papouškuje, ale ten, kdo se odváží hledat vlastní pravdu a najde ji tak, že ji propojí s odpovědností vůči lidem, zemi a hodnotám, které nesou život dál.
A proto, když se blíží den voleb, prosím vás: Zastavte se a podívejte se na svůj život. Na svůj skutečný život, ne na život, který vám kdokoli diktuje jako „správný“. Naslouchejte tomu, co opravdu cítíte a jak opravdu žijete. Protože jen tak se rozhodnete svobodně. A já věřím, že zvolíte číslo 6 – číslo člověka, který byl stvořen s darem kritického myšlení, schopností pojmenovávat pravdu svými slovy a nést odpovědnost za svou volbu.
Psali jsme:
Článek byl převzat z Profilu Bc. Břetislav Prchal
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Je nám režimem podsouváno, co si máme myslet?
autor: PV
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
