Rozprava byla skutečně rozsáhlá. Musím říci, že pojmenovala téměř všechny aspekty současné krize, jedné z těch mnoha krizí, ve které se nacházíme.

Kdybych měl reagovat na všechny otázky a na všechny podněty, které v rozpravě zazněly, tak bych tady byl asi ještě další hodinu. Možná tady další hodinu budu, ale já se zkusím alespoň k některým důležitým věcem, o kterých zde byla řeč, vyjádřit.

Zaprvé – co se vlastně stalo? Já myslím, že je potřeba si uvědomit, že svět se změnil. Některé problémy, které v minulosti nebyly tak naléhavé, tak se prostě naléhavými staly. To se v životě odehrává, takovéto věci, to není nic, z čeho bychom měli být úplně vyděšeni. Prostě svět se mění. Mění se zejména v bezprostředním okolí Evropy.

Když se podíváme na to, jak vypadalo okolí Evropy v minulosti, už tady o tom také byla řeč, byl tady nějaký koloniální systém, ten měl řadu negativních aspektů, byl spojen s velkým vykořisťováním zemí, které byly koloniemi evropských zemí, ale vytvářel určité stabilní prostředí v bezprostředním okolí Evropy. Teď mám na mysli Severní Afriku a mám na mysli Blízký východ.

Potom přišla studená válka. To uspořádání v rámci studené války z části navázalo na bývalé kolonie, některé kolonie se osamostatnily, ale vždycky se přidaly k jednomu z těch velkých bloků, které tady byly. To znamená, jak ten východní, tak ten západní blok – v řadě zemí se tolerovaly diktatury jenom proto, že ty diktatury byly loajální – tu více k sovětskému bloku, tu více k bloku Spojených států a jeho spojenců. To je také realita. Ale svět studené války také vytvářel určitou stabilitu, i když ne vždycky, ale určitou stabilitu vytvářel. Potom se zhroutil sovětský systém; a dostali jsme se do období, které se nazývalo, řada komentátorů ho nazývala Pax Americana. To znamená, byly to Spojené státy, které do značné míry převzaly a aktivně přebíraly odpovědnost za řešení některých bezprostředních problémů ve světě. To samozřejmě přineslo aktivnější angažmá Spojených států, ale i nás jako spojenců – v Afghánistánu, nebo třeba v Iráku.