Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, já jsem nikoho nepověřoval, ale ujal jsem se tohoto úkolu sám. Dovolte mi tedy konstatovat, že účast v tuto hodinu na schůzi Poslanecké sněmovny úplně neodpovídá naléhavosti problému, kterým se zde budeme na základě žádosti Poslanecké sněmovny zabývat. Bylo tady zdůrazněno, když Poslanecká sněmovna hlasovala o zařazení tohoto bodu, že je naprosto nezbytné, abychom velmi rychle tuto debatu na půdě Poslanecké sněmovny vedli. Vláda je k tomu připravena, já jsem připraven vás za malou chvíli informovat v duchu požadavku, který byl přednesen. Nicméně je mi docela líto, že účast v řadách našich lavic je tedy spíše skromná.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, chci za prvé konstatovat, že vláda pokládá situaci v oblasti nezaměstnanosti za alarmující. V žádném případě se nechceme nechávat uklidňovat srovnáními v rámci Evropské unie, které hovoří o tom, že Česká republika z dlouhodobého hlediska patří spíše mezi země, které mají podprůměrnou nezaměstnanost. Myslíme si, že nezaměstnanost je vážný sociální problém a že jedním z úkolů každé dobré vlády je aktivně s nezaměstnaností bojovat.

Situace, ve které se nacházíme, a byla publikována statistická čísla i v uplynulých dnech - máme v naší zemi v evidenci úřadů práce více než 600 tisíc lidí bez práce - nespadla z čistého nebe. Vláda je přesvědčena o tom, že stávající vysoká nezaměstnanost je důsledkem konkrétních kroků, které v naší zemi byly v uplynulých letech realizovány.

Jsou tady podle mého názoru dva hlavní důvody. Za prvé vládní hospodářská politika přestala být v uplynulých letech zaměřena na podporu zaměstnanosti. Tím, že se vláda Mirka Topolánka a později také vláda Petra Nečase zaměřila pouze a jeden národohospodářský cíl, na snahu snižovat deficit ročního státního rozpočtu, tak zcela opustila sledování jiného cíle, který je významný v hospodářské politice všech vyspělých států, a tím je otázka zaměstnanosti, potažmo podpory hospodářského růstu. Vláda se rozhodla snížit deficit státního rozpočtu doslova za každou cenu, používala k tomu, jak daňové nástroje, to znamená směřovala a zvyšovala daňové zatížení, zejména se dramaticky zvyšovala daň z přidané hodnoty, a současně s tím vláda realizovala plošné škrty ve veřejných výdajích. Problém je v tom, že tyto škrty byly skutečně plošné a zasáhly i ty oblasti veřejných výdajů, které tradičně přispívají k podpoře zaměstnanosti a hospodářského růstu.

Chci připomenout, že se krátily peníze na investice, chci připomenout, že se krátily peníze na platy, chci připomenout, že některé konkrétní kroky ve vládní politice, např. ve fungování Ministerstva dopravy, Ředitelství silnic a dálnic, Státního fondu dopravní infrastruktury vedly k tomu, že stát přestal být schopen investovat z veřejných zdrojů. Chyby, které se staly v oblasti řízení výdajů z operačních fondů Evropské unie vedly k tomu, že se zhoršily schopnosti České republiky využívat tyto peníze ve smyslu podpory hospodářského růstu.