Vážený pane premiére, vážený pane předsedo Senátu, vážený pane ministře obrany a vážený pane náčelníku Generálního štábu, dámy a pánové,

byl jsem požádán, abych se, pokud možno stručně, zabýval historií naší armády. Už pan generál Opata mluvil o těch světlých stránkách, to znamená o legionářích, kteří dokázali ovládnout Transsibiřskou magistrálu, ale já bych k tomu dodal ještě sokoly, kteří bojovali na Slovensku. A pak se postupně vyvíjela armáda moderní, vyzbrojená a nadšená, ale armáda zrazená. Francie sladká, hrdý Albion a my je milovali. Přemýšlel jsem mnohokrát o tom, zda jsme měli bojovat samostatně, je to těžká otázka. Po anšlusu Rakouska se domnívám, že při obnažení jižního boku naší obrany by tento boj byl pravděpodobně beznadějný. I když v opačném případě bych se k obraně asi přimlouval.

Závěrem bych rád popřál naší armádě zaprvé ona dvě procenta ze státního rozpočtu, mimochodem v letech 1998 - 2002 to byla naprostá samozřejmost a já nevím, proč se z toho teď dělají takové hrátky. Chtěl bych zdůraznit, že armáda by měla především investovat, a těch minimálně dvacet procent by mělo možná být i trochu vyšší.