Sváteční den jsem strávila v Bratislavě na Slavíně s kolegy ze Socialistů (více ZDE) a Frontu ľavicovej mládeže (ZDE). Společně jsme položili kytice a věnce k nádhernému památníku sovětských vojáků, který, zalitý květy vděčnosti, zářil všemi barvami. Devátý květen jsem vždy slavila v Praze na Olšanských hřbitovech, kde je památník neméně důstojný a krásný. Letos jsem změnu přijala s povděkem.

Atmosféra, kterou vládnoucí čeští politici kolem výročí osvobození poslední roky vytváří, je pro mě už za únosnou mezí. Je to nechutné svinstvo, mající jediný účel, vymazat naši antifašistickou podstatu z paměti nových generací, kterých se hrůzy druhé světové války nedotkly ani přímo a už ani zprostředkovaně, protože nezbyl nikdo, kdo by jim o ní zasvěceně vyprávěl. Válka je pro dnešní mladé lidi možná tak zajímavá výzva v počítačových hrách nebo otravná informace někde v hodině dějepisu. Kde leží Dukla, kdo byl generál Svoboda, kolik československých mužů a žen padlo za naši svobodu na východní frontě, to už nikoho nezajímá.