Ukrajina prochází posledních více než deset let extrémně složitým vývojem plným politické manipulace, prosazování zájmů USA, uměle rozdmýchávaných bratrovražedných bojů a obrovské korupce. V zemi je státem řízená cenzura médií, prosazují se zákony omezující práva pracujících, brutálně je potlačována politická opozice. Sem patří právě případ komunistů Kononvičových, kteří jsou od března 2022 vězněni na politickou objednávku, přičemž si prošli krutým mučením, zastrašováním, vydíráním, jejich rodiny byly donuceny odejít do exilu. Nebudu přehánět, když řeknu, že díky tomu, že máme v Evropském parlamentu komunistickou poslankyni, jsou bratři Kononovičovi stále naživu. Byla to právě Kateřina Konečná, která v jejich případě několikrát intervenovala, pomohla celý případ medializovat a znemožnit tak Zelenského režimu nepohodlné politiky v tichosti odstranit, jak se stalo v jiných případech. Tyto vnitřní problémy Ukrajiny však nikdo neřeší, vše se odkládá na dobu „po válce“. Finanční prostředky do ní investované se rozpouští v korupčních kauzách. Západní politici a podnikatelé si Ukrajinu porcují pod záminkou „obnovy“ země. Současný ukrajinský režim legitimizuje fašistu Banderu, vězní antifašisty. Takto rozvrácená země se musí nejprve sama stabilizovat, vyjasnit si své směřování a až pak může začít uvažovat o provázání struktur s jinými státy. Obecně si ale nejsem jistá, jestli je právě členství v dnešní Evropské unii to, oč by měla Ukrajina vůbec usilovat.