Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já chci na začátek vystoupit ještě s jednou větou. Nedá mi to. My projednáváme státní rozpočet České republiky na příští rok, tu vůbec nejdůležitější materii, kterou snad Poslanecká sněmovna během celého svého roku projednává. Když se ohlédnu za sebe, tak tomu asi úplně neodpovídá ani počet přítomných ministrů vlády České republiky, ale především tomu neodpovídá jedna skutečnost, a to, že tu nemáme premiéra vlády České republiky pana Andreje Babiše. Chápu, že je vázán svými zahraničními povinnostmi, na druhou stranu se domnívám, že program premiéra se opravdu má přizpůsobit především tomu, že v den, kdy se v Poslanecké sněmovně projednává státní rozpočet, on tady má být, má být po boku paní ministryně financí a má být tím, kdo nám představí strategii rozvoje České republiky na ta další léta.

Pokusím se vám říct obecně několik důvodů, potom v té samotné rozpravě s konkrétnějším rozborem vystoupí paní poslankyně Kovářová, které nás vedou k tomu, že skutečně jako hnutí STAN nemůžeme rozpočet v předkládané podobě podpořit. Pokud se podíváme na jeho strukturu, tak 91 % tohoto rozpočtu, 91 % jde o běžných a mandatorních výdajů. Investice v době objektivní ekonomické konjunktury, v době, kdy nám vláda slibuje investiční plán České republiky, objížděla regiony, sbírala podněty od starostů, hejtmanů, pan premiér Babiš původně říkal, že ten investiční plán tady bude ležet loni před vánočními svátky, ukázal nám tady jeho obal, ale jeho obsah nikoli. Teď nám tvrdí, že ty další vánoce už jsou snad tím správným datem, ale prosím, uvědomme si, že my jsme za polovinou volebního období. A na tom celém nám vláda ukazuje svůj strategicky chybný přístup k rozpočtu. Jedná se o jakousi recyklaci starých rozpočtů, kde se pouze valorizují jednotlivé položky pro ten daný rok. Ale nejedná se o rozpočet, který by měl nějakou ambici, který by měl ambici na začátku si určit potřebu, a to především investiční potřebu České republiky.

Dlouhodobou strategii rozvoje České republiky, která by byla kvantifikována nějakou sumou peněz. A z toho by se potom vycházelo v tvorbě veškerých dalších položek, které státní rozpočet obsahuje. My touto cestou nejdeme, protože žádná investiční strategie České republiky neexistuje. Rozpočet je sestavován hokynářským způsobem. Tu se přihodí tady, tu se přihodí onde tak, jak se to dohodne s těmi, o kterých se třicet let po sametové revoluci rozpočet opírá. A to s komunisty, kteří nejdříve prohlásí, že je pro ně stropním deficitem těch 30 mld. korun, poté po návštěvě paní ministryně a slíbených dárečcích ve státním rozpočtu přistoupí na deficit 40 mld. korun.

Na deficit, jehož existenci jako takovou bych snad ani nekritizoval, pokud bychom měli jistotu, že se neprojídá budoucnost těch dalších generací, budoucnost našich dětí, kdybych měl jistotu, že se díky deficitnímu rozpočtu investují strategické záležitosti pro Českou republiku. Například základní výzkum, jehož procento na HDP je v České republice ostudně nízké. Peníze do vzdělání a vzdělávacího systému, kde se stále nedostáváme na nějakých pět procent rozpočtu.

Do skutečného eGovernmentu a ne hry na eGovernment. Vláda Andreje Babiše od začátku slibovala, že zjednoduší státní správu, zjednoduší fungování našeho státu, přijde s opravdovou digitalizací. Jaká jsou fakta? Fakta jsou taková, že vracíme miliardy na vysokorychlostní internet, nebo se rychle hledá pro ně jiné využití. Fakta jsou taková, že stát se nezjednodušil vůbec a naopak přibývá státních úředníků, které my z našich daní platíme.