Vážený pane předsedající, děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo,

já začnu zcela nečekaně takovou toaletní vsuvkou, mohu-li.

Zaslechla jsem po projevech ministrů, po skončení projevů vládních takovou charakteristickou větu - nevím, kdo ji řekl: To jsme jim to nandali. - Já chci říct, já to takhle neberu. Já to neberu tak, že je to tady nějaké fotbalové hřiště. Je to o tom, že nedůvěra vládě je skutečně vážná věc. Nemá to být žádný rétorický souboj. Má to být argumentační vysvětlení, v čem selhává vedení této země, v čem si naše země zaslouží lepší řízení a v čem my jako opozice, jako svolavatelé této schůze si jsme jistí, že jsou tak velké chyby, že má smysl tady dnes sedět a argumentovat. Takže prosím, není to o tom, kdo komu co nandá, ale o tom, jaké služby dostanou obyvatelé této země. A já vím, že mnozí z vás, kteří tady jste, a teď jak zprava, tak zleva, tak uprostřed, usilujete o různá drobná dílčí zlepšení. Mnozí se myslím velmi upřímně snažíte ve svých oblastech, kterým se věnujete. Ale o co jde, jsou ty věci opravdu systémové. My se snažíme tady, myslím, teď již v takovém končícím pirátském bloku jasně ukázat, že vláda zkrátka musí jako jeden muž táhnout za jeden provaz a třeba v situacích, kdy je v zajetí veliké firmy, toto řešit společně. A když se to neděje, tak zkrátka je na opozici, aby na to upozorňovala. Ale počkejte, vpašuju i pochvalu, jenom přijde až za chvilku.

Já vím, že třeba v oblasti, které se věnuji já, široká sociální problematika, jsou ty úkoly poměrně těžké. Ale představte si, ony se většinou nezakládají na tom, že by byl problém v legislativě. Nejsou opřené tak často o problém zákonů, ale spíš o metodické řízení a vůbec často absenci řízení, absenci spolupráce různých složek státu. Dám vám konkrétní příklad. Přibývá nám seniorů. Je to skvělé, dožíváme se stále vyššího věku. To znamená stále více křehkých seniorů nad 85, nad 90 let. Tito lidé potřebují - říká se tomu - systém integrovaných podpůrných služeb, speciální koordinovaný přístup, aby jejich rodiny, jejich pečující to mohli zvládnout, aby se to dalo zvládnout, i když oni nemohou. Tuhle vizi velice propracovaně najdete třeba na webu důstojné stárnutí. Jenom zmiňuji, je to výzva budoucnosti, která už začala, už o tom tady hovořili jiní a bude se týkat i zdravotnictví. Ale my se na ni zatím vůbec nepřipravujeme. A to není o změně zákonů.

Stejně tak když se podíváte na to, že se nám nedaří prolomit zakletí chudoby. Kdo se narodí do chudé rodiny, tak má v průměru významně horší vzdělání, zůstává chudším a bohužel v nějakém procentu ten, kdo se narodí do rodiny závislé na dávkách, zůstává mimo systém. To je významná prohra naší společnosti. Přicházíme o potenciál těchto mladých lidí. V severozápadním regionu řečí toho členění podle eurofondů, řeči naší v Ústeckém kraji, v Karlovarském kraji, jsou alarmující čísla předčasných odchodů ze škol. V Ústeckém kraji, pokud se nemýlím, 15 % dětí nedokončí vzdělání, ať už základní, nebo středoškolské. A to je něco, co má prostě obrovské dopady na budoucnost naší společnosti. Je tam to číslo, že člověk, který nedokončí alespoň nějaký druh vzdělání, s obrovskou pravděpodobností půjde do šedé ekonomiky, bude pracovat jen na brigádách, bude významně závislý na státu. A to pak znamená ve výsledku celkové náklady za jeho život pro veřejné rozpočty. Mnozí jste tu částku už slyšeli, je to těch zhruba 12 milionů korun. Spočítala to agentura pro sociální začleňování.