Děkuji za slovo. Já vás zdravím a současně bych ráda mluvila trošku konkrétněji, ale přece jenom i obecně, může to, myslím, zajímat nejenom pana ministra Vojtěcha, k tomu, čeho si už začínají všímat nejenom my politici, ale naprosto běžní lidé v terénu, co jim drhne v jejich oborech. Ano, ta razantní opatření byla potřeba, ale teď už to nejde dál takhle paušálně, šmahem, až trochu černobíle.

Já dám čtyři příklady, čtyři věci z různých oblastí. Jedna věc se týká dětí z těch nejohroženějších rodin z vyloučených lokalit, druhá porodů, třetí provozoven a čtvrtá testování. Velmi stručně ke každé. Chceme na tom ukázat, co všechno v tom současném nouzovém stavu se bere černobíle a šmahem.

Ta první věc. Jak asi mnozí víte, hodně se věnuji tomu, abychom rozetnuli začarované kruhy, aby děti z rodin ze špatných podmínek vyloučených lokalit dostaly jiné šance v životě. A šmahem ministerstvo opatřením číslo 239 uzavřelo možnost poskytovat těmto rodinám podpůrné služby. Jmenuje se to sociálně aktivizační služby. Říkám to proto, že ale existuje hrozně podobná terénní služba pro jednotlivce, ne pro rodiny, a ta dál fungovat může. A to je úplná hloupost. Ty děti v těch rodinách jsou zavřené doma. Asi všichni, kdo máme teď doma děti, tak víme, jak je to náročné na malém prostoru spolu vydržet.