A to jak do její legislativy i do její exekutivní praxe – a samozřejmě i do oblasti české justice. 

Proto také jednoznačně odmítáme ratifikaci tzv. Istanbulské úmluvy. Což je mezinárodní smlouva, která má - pod deklaratorním krytím boje proti násilí na ženách – ambice uplatňovat v signatářských státech progresivistickou genderistickou ideologii a rozvracet staletími prověřené společenské a mezilidské vazby, včetně snahy o rozložení tradiční rodiny jakožto naprosto nejdůležitější, základní, konstituční společenské a státní  jednotky.

Kdo protlačuje Istanbulskou úmluvu v České republice?

Ženy (koneckonců i muže) proti domácímu i jinému násilí již nyní velmi dobře chrání český právní řád a český trestní zákoník – samozřejmě za předpokladu, že policie, státní zastupitelství a soudy budou kvalitně konat svoji práci a příslušné zákony vymáhat i v praxi, a to bez ohledu na to, kdo domácí násilí páchá a kdo je jeho obětí.

Na jaře roku 2019 jsme dokonce (po slovenském vzoru)  ve Sněmovně navrhli, aby česká vláda vzala zpět podpis (z roku 2016) svého zástupce pod Istanbulskou úmluvou a ratifikační proces by tak byl ukončen jednou provždy. Bohužel, pro tento návrh se tehdy nenašla ve Sněmovně většina. Proti našemu návrhu hlasovalo hnutí ANO (s čestnou výjimkou dvou poslanců), poslanecké kluby Pirátů, ČSSD a TOP 09 i většina poslaneckého klubu KSČM.
Důvodů, proč musíme tento nebezpečný dokument odmítnout – a nepřipustit jeho začlenění do českého právního řádu, kde by dokonce byl, jakožto mezinárodní smlouva, nadřazen ostatním českým zákonům, je více: