Pane předsedo, milé senátorky, senátoři, paní ministryně, já mám vzácnou příležitost být de facto aktuální, protože jsem včera za výbor Evropské unie byl přítomen na konferenci, která se konala v Bruselu. Jednalo se v zásadě na základě toho jednání, o kterém dnes mluvíme... Ten hlavní předmět jednání de facto byl, kde vezmeme těch 800 miliard, které potřebujeme na zbrojení a jestli máme nějaké společné evropské daně, a dohodneme se na tom, kde Evropská unie může získat zdroje. Je to jednoduché. Buď je získá tak, že zvýší každý stát svůj příspěvek, mluvíme-li tedy o společných závazcích - těch 800 miliard eur, nebo budou některé daně, například digitální daň atd., přímo daní, které se budou platit a půjdou tedy Evropské unii.

Mluvilo se tam o mnoha věcech. To jednání bylo poměrně dlouhé, tedy celodenní, což většinou nebývá. Trochu smutné je to, že pominuly nějaké excesní příspěvky některých účastníků, kdy tam vystoupila nějaká zástupkyně odborové organizace pracovníků v Evropské unii. Řekla, že důležité je, aby se zvýšily platy těmto pracovníkům, což nemělo žádnou souvislost s tím, kde vzít 800 miliard a podobně, jiné excesy tam ještě byly, tak se vlastně ukázalo, že je velmi těžké najít společnou řeč všech států, aby se dohodly na tom, kde EU získá finanční prostředky takto. Takže to bude ještě proces dost velký a dost dlouhý.

Druhá věc, která už se netýká toho včerejšího... Jinými slovy závěr té konference byl, že máme vůli všichni o tom mluvit, ale problémem je, že každý vidí získávání prostředků úplně jinak. Druhá věc je, kde bych chtěl obrátit prostor a pozornost nás, senátorů a senátorek, tedy Senátu PČR, že bychom neměli vidět jenom tu naši situaci, tu blízkost Ukrajiny, tu čistou poctivost v tom, jak bychom rádi viděli nějaké řešení. Ale také to, že bychom měli se dívat na to, co je pro koho z těch našich spojenců, zatím tedy, důležité.