Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, dnes k vám promluvím potřetí a naposledy. Chtěl bych říct, že ten zákon, který tady projednáváme, je obdobný jako ten zákon předcházející. Je systémově stejně postaven tak, že vlastně staví určitou skupinu lidí proti druhé skupině lidí.

Nicméně myslím si jednu věc. V médiích proběhla debata o tom, že Senát navrhl 80% záruku státu za nesplacené nájemné. Vysvětlím vám, co nás k tomu vedlo.

Ta ekonomická situace podnikatelů je částečně odlišná od ekonomické situace nájemců bytů. Ty nájmy jsou mnohonásobně vyšší. Často jsou to statisíce. A představte si situaci, kdy se nakumuluje tomu podnikateli hromada nezaplacených faktur a k tomu ještě tříměsíční nájem ve sta milionech. Ve sta milionech, to nejsou tisíce jako za nájem bytu. Ve sta milionech. Ten podnikatel se dočká toho, že jeho podnikání bude obnoveno a že konečně začne realizovat příjmy. A začne platit faktury svým dodavatelům za zboží, za služby. A k tomu má zaplatit do 31. 12. statisíce korun za odložený nájem. Samozřejmě nikoho neviníme z toho, že tohle musel udělat, ale musel na základě opatření vlády. A ta situace je pro něho velmi tíživá. Co když ten podnikatel to nezaplatí, protože zkrachuje? Dostaneme do velké nouze toho pronajímatele. Co když ten podnikatel bude muset zaplatit to nájemné, aby nepřišel o ten nebytový prostor, protože někde podnikat musí? Tak dostaneme do druhotné platební neschopnosti jiného dodavatele. O tom tady ještě dneska nepadlo ani slovo.

Ale největší strašák, který nad námi visí, je druhotná platební neschopnost. Jestliže roztočíme spirálu druhotné platební neschopnosti, stáhneme do černé díry i ty, které ta opatření žádným způsobem neomezila. A to je rozdíl oproti zákonu o nájmu bytů.

Víme sami, že druhotná platební neschopnost v případě minulé krize, se roztáhla do dvou až tří let. Proto jsem tady mluvil v rámci zákona o rozpočtové odpovědnosti, že je třeba přes banky nalít likviditu do ekonomiky, abychom zabránili této druhotné platební neschopnosti. Ale tím, že jsme odsunuli nájmy, samozřejmě jenom záplatujeme a řešíme tuhle situaci dočasně. Ale tohle není systémové řešení. Protože pak opatření pominou a přijde ta doba 31. 12. 2020, což je konec té ochranné doby, a ten podnikatel se bude muset rozhodnout. Jak říkám, on buď zkrachuje a nezaplatí, pak ať nastoupí stát, anebo zaplatí, ale odsune další. A ta spirála druhotné platební neschopnosti je naprosto neúprosná. Zasáhne celou ekonomiku, zasáhne místní rozpočty, municipality, zasáhne všechny. A to tady rozhodně nechceme.