Vážení pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové,

prosím, přijměte moji omluvu za to, že dnes opět otevírám problematiku tlakových lahví. Ale po určitých reakcích, nebo řekl bych i bouřlivých reakcích na pozměňovací návrh našeho kolegy, pana senátora Voseckého, se vlastně otevřel svým způsobem zajímavý, ale zároveň palčivý problém, který, jak bych řekl a jak jsem vycítil, pálí všechny zájmové skupiny kolem obchodu s propan-butanem. A mě tak do jisté míry ta otázka, která se otevřela a kterou pan senátor otevřel, připomíná takové jako šalamounské rozhodování o sporu dvou matek, které se přou o to, komu patří vlastně to dítě. Akorát že na tu naší realitu bychom mohli říct, nebo alespoň tak jak já to cítím, jak já to vnímám, že jde o spor, komu vlastně patří ty propan-butanové lahve, kdo se o ně má starat, kdo za ně nese odpovědnost, a tudíž kdo je má nebo kdo by je měl nebo kdo je může plnit.

Možná bychom si mohli myslet, že na tu první otázku, komu ty lahve v skutečnosti patří, tak může být snadná odpověď, že jo? Protože řekli bychom si, že dnes je poměrně jasné, co komu patří. Ale ono to tak úplně není. A také především proto, že se to týká tak trochu privatizace, a to jsou vždycky trochu problémy. A já, dříve, než se budu tou otázkou podrobněji zabývat, a slibuji, že nebudu moc dlouhý, tak myslím, že je třeba říci, že v tom byznyse s propan-butanem, alespoň tak jak jsem to pochopil, se z hlediska vlastnictví těch lahví vyskytují dvě základní skupiny těch tlakových lahví na propan-butan.

Jedny, které bychom mohli nazvat předprivatizační lahve, a poprivatizační lahve. Ty předprivatizační lahve, abych to ozřejmil, a možná asi to víte a omlouvám se, pokud nosím dříví do lesa, tak jsou ty lahve, které prostě fungovaly před rokem 1993. A potom tedy došlo k privatizaci a nějakým způsobem byly převedeny na ty, kteří zprivatizovali ten byznys. A ty poprivatizační lahve, tak to jsou ty lahve, které už si pořídili majitelé, nebo respektive ti aktéři sami tedy po privatizaci. Ty předprivatizační lahve je možné rozdělit na malé lahve, o nichž nejsou spory, co se týká vlastnictví, a pak na ty větší lahve, zhruba na 5 kg a více, jež jsou předmětem sporu. A to jste možná mohli vyčíst i v těch e-mailech, které jste dostali.

Takže máme tady dvě strany sporu. Ty velké plnírny, které privatizovaly ty podniky, a ty reprezentuje Česká asociace LPG. A řekl bych, a když tak mě opravte, malé plnírny, které reprezentuje Český svaz plníren propan-butanových lahví. My jsme dostali také dopis od této asociace nebo tohoto svazu. No a co se děje? První strana sporu, ty velké plnírny, tvrdí, že ty velké předprivatizační lahve jsou v jejich vlastnictví, že je zprivatizovali, neboť je zakoupili během té privatizace.