Za co prosím mám být té Číně vděčný? Za to že podcenila virus, který se z jednoho čínského města rozšířil do celého světa? Nebo za to, že o viru dlouho lhala a nedovolila se světu na něj pořádně připravit? Nebo za to, že v počátku přijala zdarma pomoc celého světa a teď to samé zboží prodává světu buď za nejvyšší nabídku, nebo podle toho, jak jste či nejste loajální k čínským komunistům?

To mi na žádný vděk nepřijde. Víte za co jsem vděčný já? Za českou mentalitu. Za to české brblání, které s časech krize změní v touho pomáhat. Za tu českou mentalitu, která vede k tomu, že zatímco ve stejné situaci Američané vykupují obchody se zbraněmi, Češi šijí pro své sousedy a seniory roušky. Za českou mentalitu, která neustálou nespokojenost se vším, v době krize promění v zodpovědnost, se kterou desetitisíce lékařů, hasičů, policistů, vojáků, vědců a spousty dalších profesí, pracují a pomáhají na 150%.