Senátor Orel: Mám v hlavě guláš z energetického mixu

Ještě jednou dobrý den, děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, paní ministryně. Já jsem nabyl dojmu, tak jako většina asi z vás, že v rámci toho 1. bodu proběhne vlastně celá diskuse k balíčku Fit for 55. A tak jsem se ještě jednou přihlásil. Také proto, že jsem ve třech bodech zpravodajem, abych už potom byl velice stručný. Trochu lituji paní místopředsedkyni vlády, že se tady tak zdrží.

Možná drobná reakce na předřečníka, co se týká té elektromobily. Automobilový průmysl podle toho, jak zaznělo třeba na našem semináři k té problematice, nebo jak jsem se bavil i na Sdružení automobilového průmyslu, nemá s tím balíčkem žádný problém. Žádný velký problém. Oni jsou na elektromobilitu připraveni. Věda, výzkum, které v automobilovém průmyslu běží, je úžasná. Dělá obrovské pokroky.

Mj. tvrdí, že v době, kdy končí spalovací motory, tak elektroauta budou v cenové úrovni dnešních aut se spalovacími motory. Takže to jenom tak úvodem bych řekl.

Já bych ještě chtěl také na začátku připomenout projednávání všech senátních tisků v rámci... Nebo projednávání tisků, které se nějakým způsobem dotýkají tohoto balíčku Fit for 55, a ke kterým Senát v předchozím období zaujímal stanovisko. My jsme se jako Senát poměrně intenzivně zabývali Zelenou dohodou pro Evropu, a to v dubnu 2020, kdy jsme přijali usnesení, kterým jsme mj. podpořili úsilí o dosažení klimatické neutrální Evropské unie do roku 2050.

Předtím jsme se zavázali samozřejmě Pařížskou dohodou, nebo přijali jsme závazky k Pařížské dohodě. V rámci návrhu Evropského právního rámce pro klima jsme v červnu 2020 jako Senát vyslovili souhlas, aby bylo dosažení klimatické neutrality do roku 2050 na úrovni Evropské unie právně závazné.

Při projednávání programu jednání pozice vlády na jednání Evropské rady, které se konalo loni v říjnu, jsme v našem usnesení konstatovali, že na základě dopadové studie, zdůrazňuji, dopadové studie zpracované Evropskou komisí, je navýšení cíle na snížení emisí skleníkových plynů do EU do roku 2030 na 55% úrovni proveditelné. Ale také přínosné pro evropskou ekonomiku, zaměstnanost, prospěšné pro zdraví obyvatel, čistotu ovzduší či ochranu životního prostředí. To byla asi také doba, kdy jsme sem možná měli vyjadřovat k té problematice mnohem výrazněji, pregnantněji. A už v té době formulovat výhrady, především pak vláda.

Já si myslím – a já vím, že nemáme zabíhat do nějakých filosofických debat, ale přece jenom bych chtěl zdůraznit, že zásadní problém je asi v tom, jak rozdílně vnímáme hrozbu pro planetu, respektive pro lidstvo, v souvislosti s globálním oteplováním. Které má bezesporu na svědomí také antropogenní činnost. 99 % vědců, kteří se zabývají nějakým způsobem klimatem, se na tom shoduje, že ta hrozba je zcela reálná. A člověk svými průmyslovými aktivitami jednoznačně teplotu ovlivňuje a může ten svůj podíl na oteplování ovlivnit, zastavit. O tom se můžeme dozvídat denně z médií, že klimatické excesy jsou velmi výrazné, velmi vážné. A podle mého se s tím možná nejvíce kromě ostrovních států potýkají právě takové velmoci, jako je Čína nebo Spojené státy americké.

Samozřejmě je s touto problematikou Green Dealu spojen velký balíček peněz. My zatím, jako stát, který není přímým plátcem, máme z toho řekl bych obrovské výhody. Do roku 2020 jsme přijali z Evropské unie téměř 900 miliard Kč. Myslím si, že kdybychom ty peníze neměli, tak by to bylo velmi výrazně znát na stavu České republiky. A někdy mi to připadá tak, že si nechceme nechat mluvit do toho, jak tyto evropské peníze využít. Ale my máme nějaké smluvní závazky. A myslím si, že na čerpání finančních prostředků v této souvislosti musí být nějaká shoda.

Máme tady nový víceletý finanční rámec, máme tady celou řadu nových fondů, které se otevírají. Chtěl bych říct, že Evropská komise k tomu balíčku Fit for 55 nepřistoupila sama. Byla vyzvána Evropskou radou, tedy premiéry nebo nejvyššími představiteli zemí EU, aby takový návrh opatření předložili. A ten je bezesporu nějakým základním předpokladem a nezbytným krokem, abychom se pohnuli kupředu.

Já samozřejmě beru ten balíček také jako velmi ambiciózní. Sám mám v řadě těch záležitostí poměrně velké problémy. Musím upřímně říct, že mám v hlavě guláš ohledně toho, co se týká energetického mixu. Nicméně to jakési upnutí se na jadernou energetiku nesdílím. Ale musíme nějak věcně, argumentačně předkládat připomínky, námitky. A myslím si, že to poslední je právě argumentovat porušením subsidiaritou nebo proporcionalitou. Já jsem nečetl to vyjádření našeho oddělení evropského výboru. Pro mě to znělo tak, že to stanovisko, jestli k tomu přistoupit, je víceméně na hraně a je to do jisté míry – já už jsem to říkal předtím – jakési politické rozhodnutí, nějaký politický apel. A já se s těmito návrhy na odůvodněná stanoviska neztotožňuji.

Pokud budeme proti systému revize obchodování s emisními povolenkami, tak si myslím, že budeme sami proti sobě. Můžeme do jisté míry ohrozit konkurenceschopnost českého průmyslu. Já to vnímám tak, že Evropa vnímá tu nutnost dekarbonizace i bez Zelené dohody, bez zeleného údělu. Já si myslím, že vláda, a pravděpodobně ta příští, by měla srozumitelně a upřímně vysvětlit, co nás čeká a jak se k tomu cíli chceme dostat. Co uděláme na ochranu konkurenceschopnosti českých firem, jak budeme chránit zranitelné skupiny obyvatel a proč to má vůbec celé smysl.

Pan předseda Bek řekl, že vláda má podporu Zelené dohody pro Evropu v programovém prohlášení, tak to kvituji a jsem zvědav na ty další kroky. Ta stávající vláda při všech těch jednáních nakonec na všechny kroky v rámci Evropské unie kývla. Nicméně ve své podstatě, minimálně na úrovni vnitrostátní, spíše hledala argumenty, proč to či ono nejde. To, jak pan premiér vystoupil na konferenci v Glasgow, tak to si myslím, že už je hodně za hranou. A byl jeden z těch, nebo možná tam byl jeden, dva tři, nevím přesně, nestihl jsem to sledovat, který vystoupil takovýmto stylem ve vztahu k dekarbonizace, k dosažení uhlíkové neutrality.

Z těch podkladů nebo studií – ono je to většinou v angličtině, s tím mám obrovský problém – nicméně vyplývá, že předcházet dopadům změny klimatu bude a je mnohonásobně levnější, než pak postupující klimatické krizi se snažit nějakým způsobem přizpůsobit. My máme o to horší roli v tomto určitě, protože budeme v rámci předsednictví, už to tady také zaznělo, budeme nějakým způsobem moderovat a budeme se muset který tomu nějakým způsobem postavit.

Možná ještě poslední věc k vypracování těch dopadových studií. Tam si myslím, že by měl být eminentní zájem České republiky to nechat vypracovat ve shodě s Evropskou unií, tak, abychom věděli skutečně, co nás čeká a co nás nemine. Já děkuji za pozornost.