Děkuji, paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, pane ministře.

Já vždycky říkám, že jsem doktor, ale ten doktor, který sedí v ordinaci a má tam portfólio těch pacientů stále větší a větší, a momentálně hodně z pedagogicko-psychologických poraden. Protože se množí děti, které mají tzv. ADHD. Už jsem tady o tom mnohokrát hovořila. Říkám mantra ADHD a specifické poruchy učení.

Já si nemyslím, že děti by měly být drženy pod krkem ve třídě, ve škole, ale zase ta známka je určitým způsobem motivující. Protože pokud já mám srovnání známky versus slovní hodnocení, a to slovní hodnocení není pro ty děti takové, které by chtěly mít. Ono to je velmi složité.

Já jsem z Ústeckého kraje, je to takové specifikum, my tam máme dosti velké problémy ve vzdělávání mnohých jedinců. Protože v domácím prostředí se děti odmítají učit, rodiče se jim nevěnují, není na to tolik času, takže do školy přijdou naprosto nepřipravené. A mají různé individuální výchovné programy. Těch je strašně moc. A myslím si, že učitelé v současnosti mají šílené kvantum práce vůbec tu svoji činnost ve třídě odvést dokonale dobře. Protože s řadou asistentů za zády to mnohdy vůbec nejde.