Děkuji, pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, dovolím si k vám promluvit jako maturantka z matematiky, dokonce mám státnice z matematiky, ale o matematice dnes mluvit opravdu nebudu. Já si vám dovolím nabídnout jiný pohled na tuto novelu, když se podívám na sérii přihlášených přede mnou, po mně, tak si myslím, že možná budu jediná, která tento pohled nabídne. Víte, věci samozřejmé se zdají být jednoduché. Takové malé bodíky, které se tady v této novele, a to říkám v uvozovkách, bodíky, objevily, stály poměrně dost práce, a to bych řekla, že obě komory parlamentu, k té jedné se já hlásím osobně. Když jsme spustili první debatu někdy po roce 2010 o lesních mateřských školkách, tak mnozí naši kolegové tehdy měli představu takovou, že lesní mateřská školka, že to jsou ohrazené stromky v lese, co jsou ohrazené před tou zvěří, aby je neokousala. A vůbec netušili o tom, že to je nová alternativní možnost a způsob vzdělávání dětí.
Musím říct, že to byly především matky dětí, které okoukly leckde ve světě nové proudy a snažily se nás tady přesvědčit o tom, jak je důležité vzdělávat děti přímo v přírodě. Lesní mateřské školky se dostaly do zákona, do rejstříku, v roce 2016, ale ten problém neskončil. Ten problém byl takový český. A tato novela, kterou dnes projednáváme, ho po těch 3 kulatých senátních stolech, které jsme společně s Asociací lesních mateřských škol tady v příslušných sálech nebo mé kanceláři uspořádali, tak se vlastně snažila řešit neřešitelné. Kdo znáte naše hygienické zákony, tak víte, že se u nás váží, měří, že všechno je na metr čtvereční, udělat výdejnu v lese pro děti z mateřské školy, aby jim byly zachovány všechny vyživovací a hygienické standardy, bylo nemožné. Leč se to povedlo. Já děkuji ministerstvu školství, děkuji ale i ministerstvu zdravotnictví, dokonce jsme tady měli odborníky ze zahraničí, kteří opravdu názorně nám ukazovali cestu, jak se dá jít. A my dnes, vy jste v podstatě zřizovatelé mateřských školek, nebo máte za sebou zkušenosti přímo z mateřských školek, tak směle můžete teď svým občanům, svým maminkám, které řeší situaci nedostatek místa v běžných mateřských školách, tak už jim směle můžete doporučovat tento systém, protože i to poslední palčivé, které nás pálilo, obcházelo se, tak je touto novelou vyřešeno.
Jediné, co nám zbývá, je, to bylo přislíbeno na našem posledním, třetím senátním stole, že toto opatření ve formě odkazů na nařízení Evropského parlamentu bude akceptováno, bylo to domluveno, je to taková, řekněme, už to není legislativní klička, ale je to jenom tečka, která to dokoná, aby to bylo všechno v pořádku. Možná, že až budeme dnes nebo zítra hovořit o zprávě o stavu životního prostředí, tak budeme právě za tuto možnost lesních mateřských škol hodně vděční, protože je to jedna z možností, jak se k životnímu prostředí chovat šetrně.
Mgr. Miluše Horská
Druhá věc, za kterou, vážený pane ministře, chválím ministerstvo, je to, že dáváte na roveň zřizovatele bez ohledu na to, jestli jsou státní či nestátní. Ještě v roce 2015 jsem s kolegy poslanci stála v Poslanecké sněmovně a odrážela útoky nejmenované politické strany, která tehdy hodně usilovala o to, aby církevní školy a soukromé školy, které jsou zřizované podle stejného zákona, neměly šanci na život. Vy dnes tím, že umožníte i jiným než státním, řekněme, obecním, krajským, dalším zřizovatelům, kteří mohou zřizovat přípravnou třídu, přípravný ročník, pro děti, které plní poslední nebo, řekněme, ten první povinný rok školní docházky, vy to umožňujete i jiným fyzickým zřizovatelům, církevním školám, pokud samozřejmě dodrží pravidla, která jsou dosud v zákoně daná, to znamená, že to musí být schváleno na krajské úrovni, že to bude samozřejmě schvalovat i ministerstvo. Já to vítám, protože si myslím, že za těch 30 let se jiní zřizovatelé osvědčili, ministerstvo už jinými kroky dává najevo, že tyto zřizovatele bere vážně.
A teď jenom několik poznámek, asi ne žádný referát. Pan ministr přiznal, že jsme byli zaskočeni, že náš školský systém, který, když funguje v normálních podmínkách, tak se můžeme bavit o tom, že funguje. My jsme byli teď prověřeni, že když se dostaneme do podmínek jiných, tak že najednou jsme bezradní. My jsme z rodičů ze dne na den udělali učitele. My jsme jim neumožnili tu roli rodiče, který dohlíží na to, jak se jeho dítě vzdělává. My jsme z něj udělali rovnou odborníka. Myslím si, že to vzbudilo, tak jak sleduji debaty, mnoho zajímavých názorů na školách nad obsahem učení, protože se všichni jistě shodneme na tom, máte s tím jistě zkušenosti, že není distanční vzdělávání to, když paní učitelka nebo pan učitel navalí tisíce emailů, tisíce listů na kopírování v domnění, že si s tím tedy ten žáček a ten jeho tatínek, maminka poradí, takže s tím obsahem vzdělávání asi něco u nás v pořádku není.
Já si myslím, že zvláštní kapitolu v už zmiňovaném distančním vzdělávání mají speciální školy nebo děti s vážným zdravotním handicapem, i když už jsou v tom hlavním proudu. Ten důvod, proč já jsem podpořila pozměňovací návrh paní senátorky Vítkové, je jednak v tom, že vidím tu důležitost té debaty o distančním vzdělávání, jednak jsem ráda, když nás pan ministr přesvědčuje a vysvětluje nám ty věci k tomu, které jsou důležité, i když pozměňovák neprojde, tak chci jenom říci, že jsme senátoři připraveni také pomoci, protože se říká, že dnes kdo prošel základní školou, že je odborník, ale já znovu opakuji, že je nás tady 81 senátorek a senátorů, kteří s tím školstvím buď z pozice zřizovatelů nebo i toho učitelského povolání ty zkušenosti máme. Minimálně řešíme i ve svých senátních kancelářích problémy rodičů.
Jedna z dalších maličkostí je to, že ředitelům škol bude umožněno zakázat ve škole používání mobilů. My samozřejmě víme, proč to je, ty chodby dětí hledících do svého mobilu a nekomunikujících spolu jsou tristní, má to mnoho různých negativních důsledků. Ale na druhou stranu, když před koronavirem, pořád naše oblíbenost dětí chodit do školy je velmi nízká, ptám se já, a nechci odpověď, nebojte se, pane ministře, jestli pandemie v tomto směru není tou příležitostí, kdy se nám děti rády vracejí do dětských kolektivů, zda by nestálo za úvahu už vzhledem k dalším zamýšleným technologiím používaným ve škole, zda by nestálo za to část učiva na těch mobilech zkrátka, promiňte mi to, jet. A učit děti používat mobil, kdy ano, kdy ne, teď je přestávka, teď si jdete začutat, ale samozřejmě, víte, ta škola, která si to zjednoduší tím plošným zákazem, že vůbec nikdy, tak vy tady, vážené kolegyně a kolegové, nebo my tady rádi plédujeme za tu svobodu, víme, že děti se musí naučit pravidla dodržovat, ale jestliže to bude mít za následek to, že děti po 6, po 4 hodinách vlétnou na mobily, začnou dohánět to, co ve škole zanedbaly, tak spíš je to, prosím vás, řečnická otázka.
Jedna z věcí, která se dnes zkoumá vzhledem k pandemii, která zaútočila na všechny resorty, je takové nové slovo, které nás asi bude provázet, je to odolnost. My jsme zjistili, že možná zdravotnictví ukázalo překvapivě nadstandardní odolnost, že jsme byli tak připraveni na takový počet pacientů a naštěstí k tomu nedošlo, ale myslím si, že tam, kde tu odolnost máme velice chabou, nemůžeme si to nijak zastírat, to, co se v těch debatách za několik let nepovedlo, tak takováto věc, která nás všechny zaskočila, zjistila, že ve školství odolní nejsme, že systém dobře nastavený není, že se nám, pro někoho, pro některé žáky a rodiny, ta škola zastavila. Myslím si, že nejsem já sama, koho to zajímá, co bude s dětmi ze sociokulturního slabého prostředí. My totiž vzdělávací systém jim neumíme poskytnout v intenzivnější podpoře. Každý učitel, každý ředitel školy vám řekne, že minimálně v každé třídě jsou dvě, tři, pět dětí, se kterými se učitelé nebyli schopni během koronakrize spojit, nemají technické zázemí, nemají počítače, mobily třeba neberou. Ty děti zřejmě nepůjdou do školy půl roku. Já kladu jenom řečnické otázky, co je, co bude s takto vzdělanými nebo nevzdělanými dětmi? Já si myslím, že tady bude vznikat veliká nerovnost ve vzdělání. V politické komoře, jací komoře se nám budou etablovat z dětí, které se nám propadají v systému? A ve školách na to slýcháváme odpověď: To jsou děti, jejichž rodiče nemají o vzdělávání zájem. Rádi citujeme Finsko, rádi citujeme severské národy, které si umí poradit i s chudými dětmi. Oni to umí srovnat a umí na to udělat jiný pohled.
Asi nemůžu skončit jinak než tím, co tady pan ministr naznačil, čekají nás další zákony, vysokoškolský zákon, a už tedy avizovaný zákon, který bude respektovat jiné formy vzdělávání. Je smutným českým příkladem nebo realitou, chcete-li, to, že studenti, kteří jdou studovat pedagogické fakulty, volí tuto fakultu jako druhou, třetí, nevím kolikátou volbu. Z těch, co dokončí studium, se pak jich vrací nebo jde pracovat tam, co vystudovali, do oboru, jde učit téměř nikdo. Já reaguji na slova pana ministra, pan ministr nám řekl, že nám chystá zákony, že je potřeba vést debatu. Já než byla koronakrize, tak jsem zamýšlela to naše velké senátní slyšení, které by se právě týkalo vzdělávání a výběru budoucích kantorů. A teď v podstatě, když máme řešit problematiku, připravovat se na případnou druhou vlnu koronakrize, máme řešit distanční či jiné formy výuky, tak pane ministře, se svými zkušenostmi i s odborníky z terénu, kteří se tomu dnes hodně věnují, vy s nimi jistě taky spolupracujete, nabízíme Senát k těmto debatám, k rychlým debatám. Teď na podzim. Při vší úctě, tak jak jsem zmiňovala ten pozměňovací návrh, tak tohle je míněno taky vážně, protože nám všem o ty naše děti jde, jde nám o to, aby do té školy chodily rády, aby je učili zanícení pedagogové, protože kdo sám nehoří, tak nemůže zapalovat.
Děkuji za pozornost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
