Děkuji, pane předsedající, za slovo. Jsem daleka toho, abych hájila formu a principy návrhů, které před námi leží, nicméně nemohu ponechat bez reakce stanoviska některých kolegů senátorů, kteří říkají: "My to zamítneme, protože se řeklo lidem, že nemusí platit, tak nebudou platit." Já musím odpovědět na to, že je to velmi, řekla bych, obecné rčení, které nevyplývá vůbec ze zákona. Ten zákon říká, že se jen lhůta posouvá těm, kteří ztratili práci nebo se dostali do tíživé sociální situace, což se bude muset doložit. Možná, a to nechci zpochybnit, že vláda skutečně argumentovala nebo měla nějaké stanovisko, tiskovou zprávu, která tento dojem vyvolala. Ale jenom chci argumentovat tím, že jestliže lidé, kteří jsou běžní neplatiči a nemají tyto problémy a říkají: "My nebudeme platit," tak na ty se vůbec tento zákon nevztahuje. To jsem jen chtěla říci, že to by bylo velice mylné a velice chybné. A tím argumentovat "teď všichni nebudou platit", tak to mi nepřipadá, že bychom měli přistoupit na tuto argumentaci.

Stejně tak jako pan senátor Dienstbier se domnívám, tady bylo řečeno, když je někdo šikovný, tak se bude soudit několik let, aby ho nevyhodili z bytu. Prosím vás, ti lidé nebudou mít na právníky, ti lidé dostanou výpověď z nájmu a budou vyděšeni. A o to nám přeci jde, abychom této situaci předcházeli. Rozumím tomu, že mají pravdu ti, že se to někdy vleče, ale už to, že lidi postavíme do té situace, je podle mě něco, čemu bychom se měli snažit zabránit. Já se s touto argumentací opravdu nemohu ztotožnit. Děkuji.