Skvělé. Přežil jsem maraton faktických poznámek. Dobré odpoledne. Děkuji za slovo. Také bych vás rád seznámil se svými poznámkami ke státnímu rozpočtu, se svým názorem.

Já jsem bytostně přesvědčen, že máme na stole vůbec nejhorší návrh státního rozpočtu od roku 1989. A vůbec si nemyslím, že je nejhorší od roku 1989 jenom kvůli tomu rekordnímu schodku 320 mld., který je pokračováním rozvratu veřejných financí, který začal letošním rokem, kdy jsme schválili 500 mld. Myslím si, že to je nejhorší návrh rozpočtu i díky tomu, že máme na stole a projednáváme polotovar, jakousi fikci neodpovídající realitě. Vládní návrh státního rozpočtu na rok 2021 totiž neobsahuje, nezapočítává jakkoli plánované daňové změny, které mohou výrazně ovlivnit příjmovou stranu rozpočtu, a tedy i výsledný deficit. Dokonce, kdyby to byla opozice, byla by to jiná věc, ale premiér a vicepremiér stejné vlády podávají různé varianty daňových změn, které v návrhu rozpočtu paní ministryně financí vůbec, ale vůbec nereflektuje. Když už máme vládu, která není schopna přijít se shodou, co se týče daňové změny, a očekává, že tu nějaký výsledek jako v loterii z Poslanecké sněmovny vzejde, co se týče daňových změn, tak bych předpokládal, že alespoň paní ministryně variantně na té příjmové straně rozpočtu propočítá dopady alespoň těchto dvou variant, abychom se o tom rozpočtu mohli bavit přece jenom v trochu větší vážnosti.

Aby té nejistoty a neurčitosti v rozpočtu nebylo málo, tak paní ministryně odmítla vytvářet a publikovat pravidelnou makroekonomickou listopadovou prognózu. Nemáme tedy k rozpočtu ani čerstvá data, která bychom mohli s návrhem rozpočtu konfrontovat, a jeho celkový schodek a strukturu té predikci přizpůsobit. Neobstojí tady slova o tom, že nemá smysl dělat makroekonomickou predikci v době nejistého ekonomického nebo turbulentního ekonomického vývoje. Přesně naopak. Makroekonomické predikce se nedělají na dobré časy. V dobrých časech, kdy ekonomika roste a kdy všechno funguje, jak má, a šíří se optimismus, v takové chvíli není potřeba dělat makroekonomickou predikci. Makroekonomickou predikci je potřeba dělat ve chvíli, kdy se s ekonomikou děje něco špatného, něco nepředvídatelného, něco, kdy potřebujeme mít nějakou kotvu a alespoň rámcový pohled do budoucnosti. To, že taková makroekonomická predikce bude zatížena větší mírou nejistoty, je zřejmé. Ale nedělat makroekonomickou predikci je strašná chyba. A za historii Ministerstva financí se to ještě nikdy nestalo. Četl jsem jeden článek dlouholeté šéfky oddělení Ministerstva financí, která vytvářela makroekonomické predikce, a ta říkala, že za svoji kariéru několik desítek let na Ministerstvu financí se nikdy nestalo, aby její oddělení, ať už byl ekonomický vývoj jakýkoli, nepřipravil pravidelně makroekonomickou predikci a fiskální výhled.

Když si to připodobníme, tak návrh rozpočtu máme na vodě, protože neobsahuje ty plánované daňové změny.

Paní ministryně ho navíc halí do mlhy, protože odmítá čerstvá ekonomická data a prognózy. Rozpočet je tedy na vodě, rozpočet je v mlze a to podle mého názoru není odpovědná rozpočtová politika. To spíše připomíná hororovou scénu, vodu a mlhu, nikoliv odpovědně rozpočtovou politiku. A korunu tomu dává pan premiér, který ve svém poslaneckém návrhu na změnu daní opětovně navrhuje další rozvolnění rozpočtových pravidel. To už jsme tu zažili v jarní fázi koronavirové krize. Vláda si chce ještě více uvolnit ruce, aby nemusela být v jakýchkoli mantinelech daných maximální výškou strukturálního deficitu. Tedy vedle hororu ze strany paní ministryně financí tu přichází ještě do rozpočtového procesu anarchie ze strany pana premiéra.