V noci na dnešek k nám vpadly cizí tanky. Nikdo neví, co se vlastně děje. Je jich opravdu hodně, kolem našeho v Brně burácí kolona skoro celou noc, než konečně přejede. Za stropu je všude spousta napadaného prachu.

Rusi okamžitě zabírají studia a vysílače, ale nějací šikovní študáci hned napojí vysílačku na dráty od šalin. Tak se dozvídáme v rádiu, že je to Rudá Armáda, ale že soudruh Dubček jede v čele ostatních soudruhů to zřejmé nedorozumění vysvětlit soudruhům do Moskvy. Celé město je okamžitě počmáráno nápisy: "Podporujeme Dubčeka".

Tu a tam se na rozích počínají objevovat hromádky květin, kde se nějaký soudruh v tanku nenamáhal přibrzdit a někoho z lenosti rozjel na krvavou kaši. Strach se hmatatelně šíří po městě. Jak by se ti sovětští soudruzi asi chovali, kdyby jsme je opravdu rozzlobili? Maminky napomínají tatínky i dědi, aby už se neopovážili vycházet z domu a už vůbec ne nic čmárat po zdech. Tatínci si začínají sami uvědomovat, že když je třeba "někdo" uvidí, tak třeba přijdou o práci. Tyto obavy se brzo potvrdí.