Jen málokdo ví, že se koncepce EU zrodila již v hlavách nacistů (viz). Kroky k dosažení absolutní centralizované moci byly již dávno popsány a měly by vrcholit vytvořením vojenské síly, nad níž nemají jednotlivé státy kontrolu a soustřeďuje se v rukou úředníků v Bruselu (viz).

Naplňování jednotlivých kroků této koncepce jsme již nyní svědky.

Lisabonská smlouva a co změnila

Nikoli prvním, avšak nejzásadnějším zásahem do demokratičnosti a fungování EU bylo přijetí Lisabonské smlouvy. Její ratifikace vůbec nebyla jednoduchá. V mnoha státech se musela opakovat referenda, až se konečně hlasovalo tak, jak bylo zapotřebí pro přijetí. I v České republice byl prezident v podstatě donucen doporučením Ústavního soudu tuto smlouvu podepsat.

Největší a pro malé státy velmi nevýhodné změny nastaly jinou formou hlasování z původně jednomyslného (shoda všech) na poměrné (většina bere). Kdo nejvíce z této změny hlasovacího mechanismu profituje? No samozřejmě velké státy, které mají větší počet zastupitelů v Evropském parlamentu. Jmenovitě Německo, Francie, Itálie, Španělsko atp.

Přehled oblastí, které tak byly dotčeny, jsou snadno dohledatelné (viz). A mnoho z nich bylo dříve výhradně v rozhodování národních států, které ovšem v důsledku přijetí Lisabonské smlouvy o kontrolu nad nimi přišly. Dobrým příkladem je migrační politika. Našel jsem také podmínky vstupu a pobytu, pravidla pro přidělování dlouhodobých víz, vč. povolení k pobytu, statut Evropského systému centrálních bankči koncepce společné evropské armády. Co je to tedy za oblasti, kde platí většinové, nikoli jednomyslné hlasování? Jsou to ty z nejzásadnějších, které zasahují do suverenity jednotlivých států.