Děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já chci dneska debatovat nejenom to, co je obsahem tohoto návrhu zákona, to znamená rozšíření pravomocí České národní banky. Jen tak na úvod považuji tento zákon za zbytečný. Čekal bych, paní ministryně, že vy a vláda vyhodnotí dopady té novely, kterou jsme už schválili, kdy jsme na přechodnou dobu výrazným způsobem zvýšili pravomoci České národní banky, a zatím nemáme žádnou zprávu o tom, který z těch nových nástrojů využili, zda je využili, čemu to pomohlo, čemu to nepomohlo. Jenom vidíme, jak se realita míjí například s inflačním cílem, a vůbec se o tom v tom veřejném prostoru podle mě málo mluví. A vysoká inflace není žádná dobrá zpráva pro naše občany.
Ale já bych chtěl zaměřit naši pozornost - a poprosil bych paní ministryni, zda by mě v tom mohla případně podpořit - na to, abychom se podívali, jakým způsobem Česká národní banka využívá stávající pravomoci. Protože si myslím, že to je správný systémový přístup. Nejdřív se podívat na to, jakým způsobem nějaká instituce využívá stávající pravomoci, a pokud si budeme jisti, že je využívá správně a skvěle, tak se můžeme bavit o tom, jestli jí nepřidáme nějakou další pravomoc. A já tady mám velké pochybnosti.
Česká národní banka si totiž v poslední době zvykla vydávat celou řadu dokumentů z kategorie soft law, kdy finančnímu trhu sděluje, jak si Česká národní banka jako dohledový orgán vykládá zákony, které ale přijímáme my, demokraticky zvolení poslanci a senátoři. Konkrétně se jedná o takzvaná výkladová stanoviska nebo dohledové benchmarky.
A ty k mému překvapení nevydává bankovní rada, ale vydávají je zaměstnanci České národní banky, tedy úředníci, a navíc součástí takového výkladového stanoviska nebo dohledového benchmarku je vždycky na konci upozornění, že je to stanovisko konkrétního odboru České národní banky a že se to nemusí krýt se stanoviskem bankovní rady. A je to velmi nepřehledné a velmi matoucí pro všechny hráče na finančním trhu, protože dostanou takzvané výkladové stanovisko a v jeho závěru je napsáno, že se tím nemusí řídit bankovní rada. Kdybych to měl k něčemu připodobnit, tak si představte si, že manažeři firmy rozhodují a vlastník na to nemá žádný vliv, a dělají si, co chtějí. To si myslím, že není správný přístup. Bankovní rada totiž řadu let dala volnou ruku těmto úředníkům, a volnou ruku, také odpovědnost, ale ta odpovědnost je jenom teoretická. Můžeme si položit sami otázku, komu jsou odpovědni tito nevolení úředníci, kteří tak silná stanoviska vydávají. Proto říkám, že jsem překvapen, že to nedělá samotná bankovní rada, to bych tomu rozuměl, ale dělají to jednotlivé odbory. A podle mě to není ani žádoucí a dokonce si myslím, že to není ani přípustné. Regulátor, a to je silný regulátor, Česká národní banka, a dohledový orgán podle mě nemůže fungovat na libovůli úředníků. Měl by se ze svého rozhodnutí zodpovídat, dohledový orgán, a nést, explicitně by měl nést odpovědnost za případné škody, které svým vykládáním zákonů může způsobit.
Pak si můžeme položit legitimní otázku, k čemu nám vlastně je celá bankovní rada, když sama sebe postavila do role pouhého odvolacího orgánu, který se vlastně nesmí míchat do práce jejich úředníkům a rozhodování jejich úředníků. A ta práce, rozhodování těchto úředníků má vliv na celý finanční trh. Komu se tito úředníci zodpovídají? Jakou mají případnou odpovědnost za chybná rozhodnutí a škody, které mohou způsobit na finančním trhu?

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV