Děkuji, hezký dobrý den, pane předsedo, kolegyně, kolegové. Musím na úvod říci, že samozřejmě jsem byl taky kontaktován lidmi, kteří se zbraněmi nějakým způsobem nakládají, zejména myslivci, a překvapilo mě, jak docela jednostranně jsou informováni, oni žijí jaksi s informací, že když tento krok neuděláme, že oni přijdou o zbraně a že nebudou moct svůj koníček, který mají tak rádi, vykonávat.

Řeknu, že bych byl velmi silně agresivní, kdybych zjistil, že někdo těm myslivcům chce to právo vzít, i když si myslím, že je pravda, včera to tady zaznívalo, že např. vysoká zvěř, spárkatá zvěř potřebuje regulaci a další a další, ne vždy všude ti myslivci možná jaksi berou v potaz zájmy lesa, lesáků a zemědělců, ale to je věc, o které musíme jednat, hledat tu rovnováhu, to s tím vůbec nesouvisí. Říkám znovu, já bych žádnému občanskému sdružení, o to víc myslivcům, nepodporoval sebrat jejich práva, to, co mají rádi, nakonec si myslím, že myslivost je přínosná pro celou společnost. To chci říct hned na úvod.

Samozřejmě jsem přemýšlel, jestli bych neměl u tohoto bodu mlčet. Ale já vám řeknu, že mi to vědomí, nebo lépe řečeno svědomí, nedovoluje, prostě jsem takový člověk, když mě něco hryže, když mi něco nesedí, tak to řeknu, byť mně to kolikrát asi v životě zkomplikovalo situaci, ale na druhou stranu, aspoň klidně spím.

Tady několikrát zaznělo, opakuje se to stále, že je potřeba posílit symbolicky nebo povýšit symbolické právo na obranu. Víte, když budeme hovořit o tom symbolickém, tak si musíme klást otázku, já si ji kladu, co tím chci společnosti sdělit.