Já děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, i já se tu krátce vyjádřím k předloženému návrhu, kdy nám vláda představuje svůj další počin ve změnách našeho důchodového systému. Důchody u nás dlouhodobě nejsou nějak vysoké, dokonce bych řekla, že jsou nízké, nominálně se nějakým způsobem navyšují, nicméně v mnoha případech jde o tak malé částky, že v podstatě jejich reálná hodnota stále klesá. Ty důchody nejsou schopné dostatečně reflektovat inflaci a plošné zdražování. Jediné, čím vlastně důchody dokázaly alespoň částečně na vysokou inflaci reagovat, byla právě mimořádná valorizace, která se do důchodů promítla právě u náhlého, vysokého nárůstu inflace. Ale tuto valorizaci se vláda rozhodla zrušit. Ale (je?) potřeba něco s důchody dělat, rozhodně, to si myslím. Myslím si, že spíše je navyšovat než snižovat. Recept, jak se s touto neuspokojivou situací vypořádat, je podle této vlády další snižování valorizace. A k tomu ještě navyšování věku odchodu do důchodu.

A chci tu znovu zopakovat, že důchody nejsou nějaký bohulibý milodar od státu, ale jsou to finance, které stát garantuje a má garantovat těm, kteří, dokud mohli, tedy vlastně většinu svého života pracovali a do systému přispívali, a v době, když už přispívat nemohou plně, tak vlastně jim tyto peníze od státu náleží. A na tom je vlastně smysl důchodového systému postaven. A tím snižováním z těch nízkých částek vyplácených důchodů na ještě nižší, a to proto, že údajně stát na to nemá peníze, není v souladu s myšlenkou toho systému, naopak vlastně to přímo v podstatě podrývá.

Stát v době vysokého schodku samozřejmě svoje výdaje musí nějakým způsobem přehodnotit a změnit. Mnoho z nich musí ponížit, ale důchody by měly patřit až mezi ty poslední výdaje státu, které se kvůli nevyrovnanému rozpočtu budou snižovat, a ne jako první věc, tak jak to vidíme u řešení této vlády.