Přičemž hranice mezi nimi vůbec nevedou po tradičních dělících liniích, rozuměj, babišovci versus antibabišovci, levice versus pravice, zemanovci versus antizemanovci, pražská kavárna versus vesnická hospoda. Dost se nám to pomíchalo. Možná tak trochu podle peněženek, respektive podle pravidelného přísunu peněz do nich.

Obyvatelstvo se rozdělilo. Na jedné straně máme lidi, kteří ze dne na den přišli o obživu. A nějaké milodary typu „pětadvacet“ na tom nic nemění. Ale kdyby jen to. V důsledku pokračujícího nouzového stavu jim hrozí, že přijdou o své živnosti, o své investice, o své firmy, o svoji práci, o svoji existenci. Opravdu to není žádná legrace.

A pak tu máme jinou skupinu lidí. Nouzový stav je nijak extra netrápí. Vlastně je to docela pohoda. Peníze berou pořád stejné, ba dokonce ani u toho mnohdy nemusí chodit do práce. Povinná karanténa? Vítané volno. Tuhle jsem potkal jednoho známého. Nesmírně si to pochvaloval. Vrátil se z cest a musel do povinné karantény. Za téměř plný plat. V životě prý toho doma a na zahradě tolik neudělal. Tak se mu to zalíbilo, že si karanténu nastavil ještě o ošetřovačku na děti. Žádné předškoláky, velké děti.