Český Nejvyšší kontrolní úřad a německý Spolkový účetní dvůr (nejvyšší kontrolní instituce v Německu) minulý týden zveřejnily zprávu o společném hodnocení zadávání veřejných zakázek. V každém případě jde o velmi zajímavý analytický materiál, který stojí za to prostudovat a nad jednotlivými závěry se hlouběji zamyslet. Předmětem hodnocení kontrolorů  nebyly jen dopravní stavby, ale obecně veřejné výdaje na velké stavební projekty. Je podstatné vzít v úvahu také informaci našeho NKÚ, že při svých závěrech vycházel z kontrol prováděných v období 2008-2012, přičemž víme, že v posledních 3 létech se dopravnímu stavitelství vůbec nedaří.

Výstupem porovnávání je komplexní a poměrně podrobné pojednání o celém procesu zadávání veřejných zakázek v obou zemích. Mimo jiné se zde konstatuje, že na rozdíl od Německa u nás probíhá méně otevřených výběrových řízení. Hodnoceny byly tendry v roce 2011, platí ale, že od té doby i u nás došlo ke zvýšení podílu otevřených řízení. Nicméně závěry z pohledu konečné ceny zakázky jsou výzvou k dalšímu analytickému prověření. Kontroloři totiž zjistili, že nabídkové ceny u omezených řízení ve srovnání s otevřenými jsou o 6 % až 10 % vyšší.

Zpráva také zmiňuje absenci centrální nákladové databáze, která by v ČR umožňovala v průběhu přípravy a realizace zakázek srovnávat ceny se „standardy“. NKÚ konstatuje, že Ministerstvo dopravy sice pracuje s cenovými normativy, ale nejde však o účinný nástroj. Toto konstatování má svoji logiku a je férové.