Tak snad ještě pár slov o tom, s čím a proč, tedy s jakou programovou nabídkou, jde politické hnutí Občané městu, město občanům (OMMO) do komunálních voleb. A ty už budou tento pátek a sobotu – 9. a 10. 10. 2014. Možná sledujete web hnutí OMMO www.hnutiommo.cz , čtete některé texty a někteří z Vás si dokonce aspoň velmi zběžně prošli programy OMMO a společné kandidátky se Stranou zelených v Třeboni. V této souvislosti je na místě ocenit Váš zájem a poděkovat Vám.

Přesto a právě proto si dovolím ještě pár slov ke shrnutí důvodů a dosavadního snažení hnutí OMMO, jeho příznivců a kandidátů zejména s ohledem na vklad, který by chtěli zakomponovat a realizovat, pokud se jim podaří ve volbách uspět.

Soustředím se především na program pro Most, protože v něm je jistá pasáž věnovaná skutečně zásadní ideové odlišnosti v porovnání s těmi subjekty, které v tomto městě také kandidují. Již dávno jsme opustili tolik obehranou tezi, že komunální volby jsou „jen“ o chodnících, parkovištích, odpadech, někde o kanalizaci apod. Ano, je více než žádoucí mít město a obec např. čistou a účelově využitou infrastrukturu. O tom ne třeba polemizovat. OMMO se učí ze zkušeností odjinud, a proto uvažuje, jak žádoucích změn dosáhnout za co nejširší účasti občanů. Tou pasáží, resp. programovým záměrem je participace. Pojem, který lze dešifrovat jako účastenství vzhledem k sociálním, ekonomickým, politickým, ale i běžným lidským vazbám a vztahům. Významným rysem participace je její komunitní působnost, tzn., že se realizuje s ohledem na to, co spojuje lidi na různých úrovních jejich profesního i sociálního života. Může sehrávat významnou roli, a má samozřejmě dosah právě na úrovni samosprávy i veřejné správy.

Podařilo se mi začíst se do knihy Michaela Alberta Partekon[1]: život po kapitalismu. Mám-li stručně shrnout její, a jistě to nemusí být jen pro mě, význam, pak jde především o snahu uvažovat v logice vyváženosti zainteresovaných částí lidské společnosti, kteří se nepohybují v nejvyšších sociálních vrstvách a jejich sociální a ekonomický status jim ani zdaleka nedovoluje, resp. jim brání realizovat se nejen jako pracující, ale i jako spotřebitelé a ti kteří mohou participovat na alokaci výroby a celkovém ekonomickém i politickém efektu. Právě z pohledu participace, resp. participativního rozpočtování se do hry dostává uvážlivý politický, rozhodovací nástroj, jímž lze disponovat právě na úrovni komunální sféry – tedy měst a obcí – za výrazného, aktivního přispění občanů. To může mít v konečném důsledku nejen vliv na ekonomickou stránku života města a obce, ale souviset i se změnami v uvažování lidí, jejich morálních přístupech. Pozitivního efektu lze dosáhnout i v oblasti ekologicko-ekonomické správy města a obce (tedy vyváženější spotřebou) a dalšími např. zásahy do krajiny, resp. využívání jejího přirozeného vlivu na naše obydlí a sdílení některých aspektů, které nám může poskytovat, aniž by došlo k její devastaci (viz v programu OMMO uváděná také tzv. permakultura).

Jen sotva zcela obsáhnu problematiku participace na tomto prostoru. Sleduji a čerpám také od těch, kteří se touto problematikou zabývají dlouhodobě a sdílejí řadu zahraničních zkušeností. Např. i na webu OMMO uváděná Alternativa zdola https://cs-cz.facebook.com/alternativa.zdola nebo o participativním rozpočtu http://www.participativnirozpocet.cz/ atd. Z pohledu představy, oč v rámci participace běží, uvedu následující dvě kritéria zmiňovaná autorem knihy M. Albertem: