Tento podzim rozhodne o všem důležitém v Evropě. Oslabené státy EU, které jsou tlačené k očkování svých občanů jedině těmi ideologicky správnými vakcínami, a to co nejvíc, na nemoc Covid-19, která přitom postupně ustupuje či získává nižší nebezpečnost. Ale státy EU jsou tlačeny k dalším a dalším objednávkám, rezervacím, hlavně vakcín od firmy Pfizer (německého výrobce). EU tak pomalu odkrývá svého pravého hybatele dějin.

Protože loni už opravdu hrozil rozpad EU, nejprve tím, že některé jižní státy vystoupí z eurozóny (a odchod z EU by zřejmě následoval), schválil se na úrovni EU balík finanční pomoci zvaný Next Generation EU ve výši 750 miliard euro. Dnes už je zjevné, že fond se tak jmenuje proto, že to zaplatí další generace. Ale nejen ty. Protože půjčky z fondu a granty (tedy dary) už běží, Evropská komise už si nutně musela část těch peněz vypůjčit na finančních trzích. Na veřejnost se ale moc podrobností o tom, jak se to půjčilo, za jaký úrok a za jak dlouho se to má splatit, nedostalo. V tomhle ohledu by byla vhodná větší transparentnost, jak se jí EU dlouhodobě ohání.

Toto obrovské zadlužení rozpočítané na jednotlivé členské státy znamená jejich postrčení do finančních potíží a u některých států dokonce bankrotu. Hlavně těch států, kteří už jsou mu blízko. Bude to však forma skrytého bankrotu, dokud „vlak” s názvem EU pojede. Problém bude, až se zastaví a přepočítá se, kdo kolik dluží a komu. A jestli to je schopný splácet. Je zřejmé, že v takové situaci by bylo v problému jak Španělsko, Itálie, Řecko, tak i Francie. A také Česká republika by byla ve velkých potížích.