Cítil jsem nadšení a hrdost, že se tam Česká republika dostala. Že jsme konečně tam. Jako student politologie jsem před tím v prosinci 2002 napjatě sledoval celé vyjednávací finále v Kodani a cítil pak úlevu, když lídři členských států souhlasili s polskými požadavky a potvrdili, že všichni uchazeči splnili podmínky vstupu. Přiznávám, že o rok později jsem byl také nadšen z masivní podpory vstupu v referendu. Pak mohla přijít ona historická chvíle.
Ano, onen pocit výjimečnosti na začátku se postupně proměnil v celkem rutinní pocit příslušnosti k Unii. Vedle toho se postupně začaly měnit názory části veřejnosti a zejména pak politické reprezentace, která začala vykreslovat „Brusel“ jako místo nepopulárních a zbytečných rozhodnutí.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
Veřejná doprava
Dobrý den, když tak myslíte na ekologii, proč v Praze není hromadná doprava pro všechny zdarma?
Další články z rubriky

22:14 Farský (STAN): Ve střední Evropě posilují antievropské a antiukrajinské síly
Komentář na svém veřejném facebookovém profilu k postoji k Ukrajině ve střední Evropě.
- 20:16 Mádlová (ANO): Piráti slibují modré z nebe. Připomeňme si fakta o nich
- 20:06 Hejtman Holiš: Žádám prezidenta o veto školského zákona
- 18:02 Rajchl (PRO): Pokud uspějeme, od totalitního kyjevského režimu se distancujeme
- 16:14 Schillerová (ANO): Moc v ČR mají lobbisté bank, zbrojařů a energetických gigantů, ne Fiala
- 14:12 Turoňová (Stačilo!): Na Krétu a Gavdos se valí tisíce migrantů