Stávající vládní garnitura tak v praxi opět prokázala, že jejich předvolební sliby a povolební realita jsou v naprostém rozporu. Především pak v tom, že ačkoli strany vládní koalice mluví o potřebě snižovat byrokracii, ve skutečnosti ji stále více rozvíjejí.

V novele zákona o potravinách je takových ustanovení hned několik. Mediálně nejviditelnějším je zejména informační povinnost uvádět při vstupu do prodejen obchodních řetězců pět zemí, z nichž pochází největší část v obchodu prodávaných potravin. Takové opatření zavedlo zatím jako jediná země na světě Slovensko a po více než roce po jeho zavedení se ve struktuře nabízených potravin nic nezměnilo. Jediným dopadem je v praxi ztráta času při vyplňování informačních tabulek ze strany obchodníků i státních úředníků. Dalším opatřením nad rámec legislativy EU v návrhu novely je povinnost označovat hlavní složku u nebalených potravin. To na první pohled vypadá jako opatření na zlepšení informovanosti nakupujících zákazníků, problém je ale v tom, co je to ona „hlavní složka“, a především, zdali je technická definice hlavní složky totéž, jak tento pojem vnímá spotřebitel. Totéž to totiž není. Dalším opatřením, která je v novele zákona o potravinách navíc, je rozšíření povinností dovozců potravin hlásit dopředu tuzemským orgánům dozoru nad potravinami skutečnost, že a kam potraviny na území Česka dovezou.