Výborný (KDU-ČSL): Odmítáme relativizaci hodnoty manželství

Vážený pane předsedo, vážená vládo, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolil bych si vystoupit za předkladatele sněmovního tisku 211. Přeci jenom ta debata, která byla přerušena už téměř před dvěma lety, si zaslouží, abych tento tisk znovu představil.

Na začátek chci říci za sebe a za poslanecký klub KDU-ČSL i za skupinu dalších předkladatelů zcela jasně a srozumitelně a zároveň také slušně a kultivovaně, že se stavíme na stranu stabilní rodiny postavené a definované jako táta, máma a děti. Odmítáme relativizaci hodnoty manželství a představu, že by mohlo být svazkem kohokoli. Dnešní debata je skutečně debatou hodnotovou, ideovou. Není to debata politická. A znovu říkám, jde nám o to, aby to, co tvoří základ stabilní rodiny, tedy manželství - táta, máma a děti, nebylo jakýmkoli způsobem rozmělňováno.

Proto jsme přišli s návrhem, který zde chci znovu uvést a představit, a to je novela Listiny základních práv a svobod, kde už dnes je jasně řečeno, že rodina a rodičovství jsou pod ochranou zákona. Ale v té situaci, která je bohužel zjevná, a je tady snaha určitých progresivistických skupin, ono to bohužel zapadá do toho kontextu v jistém slova smyslu kulturní války, která je zde někdy bych řekl až spíše uměle vedena, kdy je tady snaha některé hodnoty prostě relativizovat, tak se zdá, že je dobré a vhodné, aby v tom nejvyšším zákoně, tedy v ústavním pořádku České republiky, v Listině základních práv a svobod bylo napevno stanoveno a byly vytvořeny mantinely, kdy nejenom rodina a rodičovství, kdy rodina samotná samozřejmě podléhá nějakému vývoji v čase, ale základ rodiny, který je tvořen manželstvím, aby byl pod ochranou ústavního pořádku České republiky.

Proto chceme do Listiny doplnit čtyř, resp. pět slov, že nejenom rodina a rodičovství, to už je dnes, ale také "manželství jako svazek muže a ženy" jsou pod ochranou zákona.

Dovolte mi na začátek několik věcných poznámek pod čarou. Velmi mi vadí to, že jsme svědky zvláště na sociálních sítích často naprosto neuvěřitelných napadání, agrese, komentářů, které jsou vzdáleny na hony tomu, co jsem říkal, že ta debata se má vést věcně a kultivovaně a slušně a s respektem k druhému. Vzpomeňme na slova Voltaira, že sice nikdy nebudu souhlasit s vaším názorem, ale zároveň budu hájit do krve právo na to, abyste ten názor mohli říct. A pokud dneska jsme svědky toho, že někdo se jasně vyjádří a řekne, ano, manželství je pro mě táta, máma a děti, a takto by to mělo zůstat, tak je houfně agresivně napadán dalšími diskutujícími, a to nepovažuji za správné.

Stejně tak jako nepovažuji za správné, když je to obráceně; když ti, kteří vysloví názor, že by pojem manželství měl být úplně rozvolněn a relativizován, tak když z druhé strany jsou stejně agresívně napadáni. Také je to špatně. Máme přednášet argumenty, máme hájit, a to naprosto racionálně, věcně a kultivovaně svůj postoj a názor, ale nemáme sklouznout k agresi, která skutečně není důstojná této debaty.

Druhá poznámka. Přiznám se, že vůbec nerozumím tomu, proč skupina poslanců, a nebyli to poslanci KDU-ČSL, svolala tuto dnešní mimořádnou schůzi. Dámy a pánové. V době, kdy tady řešíme pobíhající ruské agenty po území České republiky, v době, kdy tady máme potvrzený kolosální střet zájmů premiéra této vlády, v době, kdy vedeme debatu o podpoře ze strany spojenců v našem komplikovaném vztahu s Ruskem, v době, kdy tady máme pandemii, kterou nezvládáme, v době, kdy děti jsou uvázané doma u radiátorů už rok a nemůžou do školy, přestože zvláště na těch nižších stupních by tomu pravděpodobně ani epidemicky vůbec nic nebránilo, v době, kdy se debatuje o tom, jaké dopady budou právě na děti, které nejenom, že nejsou vzdělávány tou standardní prezenční formou, ale chybí jim sociální kontakty, nemohou ven do lesa se skauty a podobně, v době, kdy řešíme dopady covidu na rodiny, tak tady strávíme den debatou, která podle mého názoru by v této době samozřejmě počkala. Je to debata hodnotová a vůbec neřeší ty problémy, kterými bychom se i my jako poslanci zde měli věnovat.

Musí zde trávit čas také ministři této vlády, kteří... Pan ministr Zaorálek by se zcela jistě raději věnoval debatě o tom, jak vrátit život do kultury, která je úplně umrtvená. Máme informace o Pražském jaru a podobně, ale kultura není jenom Pražské jaro. Máme také regionální kulturu, a v tuto chvíli se věnujeme debatě, která by zcela jistě počkala. Ptám se, proč toto vrtěti psem? Skutečně to tak působí, působí to dojmem, že je potřeba něco zakrýt, něco překrýt. Tak otevřeme debatu, která od roku 2019, někdy od března, byla zastavena.

Mimochodem, dámy a pánové, ta debata je sloučená. K tomu prvnímu, k novele občanského zákoníku a k novele Listiny základních práv a svobod, o které hovořím. A kdykoli, v době ještě hluboko předcovidové, jste přece jako vládní poslanci měli možnost to projednávání v prvním čtení znovu zařadit do programu tak, aby zde skutečně bylo projednáváno. To, že ze sněmovny zmizela bývalá kolegyně Maxová, která byla nositelkou toho sněmovního tisku 201, tak přece nebyl ten důvod, že ten sněmovní tisk a ta debata byla zaparkována někde na 350. pořadí v rámci programů jednotlivých schůzí. A teď v tuto chvíli, v době, která je nejméně příhodná, tak zde naprosto bizarním způsobem tu debatu otevíráme. Přijde mi to skutečně zbytečné a ztráta času v okamžiku, kdy bychom se skutečně měli věnovat těm věcem, které jsou důležité. Předesílám, že dneska je k tomu svolána mimořádná schůze, čili nejsme v bodu řádné schůze. Takže tolik dvě poznámky na úvod.

A nyní mi dovolte se více věnovat tomu druhému bodu sloučené rozpravy, tedy sněmovnímu tisku 211. Je dobré si tady připomenout, co je jeho obsahem. Cílem předkládaného návrhu novely Listiny základních práv a svobod je doplnit ochranu rodiny na úrovni ústavního pořádku zakotvenou článkem 32 hlavy 4. Listiny základních práv a svobod o ochranu jednoho ze základních stavebních prvků úplné rodiny, jímž je manželství muže a ženy. Potřeba poskytnout manželskému svazku muže a ženy, coby jednomu ze základních kamenů společnosti zvláštní uznání a ústavní ochranu je v dnešní turbulentní době, v níž se setkáváme se všudypřítomnými snahami o relativizaci a bourání vzorů, ať již sebelépe osvědčených, aktuálnější než kdykoli dříve. Je proto nanejvýš žádoucí, aby pravou podstatu, význam a důležitost tohoto svazku reflektoval i dokument, který zakotvuje ty nejvyšší hodnoty, na nichž stojí naše společnost a náš právní řád. A tímto dokumentem je právě Listina základních práv a svobod.

Jedná se jednoznačně o debatu hodnotovou, jak už jsem řekl. Jedná se o základní prvek stabilní, stabilní rodiny. A tady možná kratičká odbočka. Úmyslně říkám stabilní a nikoliv tradiční, protože rodina jako taková samozřejmě měla jiné charakteristiky v devatenáctém, osmnáctém století. My určitě nehájíme to, abychom se vraceli do doby přísné podřízenosti ženy vůči muži v rámci rodiny, ale je podstatný rozdíl mezi tím, co je rodina a tím, co tvoří jádro té rodiny, a to je manželství. A manželství už z povahy slova samotného - vzpomínám si na tu debatu z roku 2019, kolega Patrik Nacher to tady myslím, ten obsah slova manželství rozebíral velmi správně, že už to slovo manželství v sobě obsahuje ten vztah těch dvou pohlaví, muže a ženy.

Realita bohužel nedopřává štěstí v podobě úplné rodiny a šťastného manželství úplně každému. To je realita, toho jsem si vědom. A prožívá-li rodina v dnešní době, Českou republiku nevyjímaje, určitou krizi a erozi, není, není úlohou státu na její podporu rezignovat, nýbrž naopak ji tím více a intenzívněji podporovat. Tomuto cíli, k vytváření pozitivních vzorů směřuje i tato novela. Manželství muže a ženy má typicky potenciál naplnit všechny hlavní funkce rodiny, zvláště přivést na svět další generaci a vychovat ji v nenahraditelné, vzájemně nezastupitelné a komplementárně působící mateřské a otcovské lásce i vzoru. Institut manželství muže a ženy, který se v průběhu dějin mimořádným a dlouhodobým způsobem osvědčil, si zasluhuje tu nejvyšší ochranu a úctu, a nikoliv svévolné experimenty a pokusy "vylepšit" a přetvořit jej podle momentálních trendů.

Opakovaně, opakovaně ve veřejných vystoupeních uvádíme, že manželství není právem, že jeho účelem není ošetřit vztah dvou lidí, kteří se mají rádi. Manželství není věc debaty o právech, není to otázka diskriminace a zároveň to není něco, co by mělo vytvořit formu pro láskyplný vztah dvou lidí. Prostě lásku nelze spoutat zákony. Stát nemá upravovat emocionální citové vztahy. To chci zdůraznit. Je každého svobodným rozhodnutím, s kým žije v partnerském soužití. Jestli něco my zákonodárci nemáme dělat, tak to je lézt lidem do ložnice. To vůbec není předmětem našich úvah, to nemá být předmětem našich diskusí. Manželství je jedinečné společenství muže a ženy, které má svoji nezastupitelnou hodnotu. Je to dar a poslání.

Nevedeme ani debatu o právech menšin. Vedeme debatu o hodnotách. V tomto smyslu na nikoho neútočíme. Odmítáme ta různá přízviska, která se objevují v tom veřejném prostoru o homofobech nebo něčem podobném. Skutečně není to v této rovině. I já osobně mám řadu přátel v LGBT komunitě. Nejsme v situaci, kdy bychom komukoliv upírali jakákoliv práva, protože manželství není o právech. A to i proto, že si vážíme každého člověka, respektujeme různé formy lidského soužití, jejich hodnotu, ale hájíme manželský svazek, který je základem tradiční rodiny, a to s veškerým jejím posláním.

Mimochodem krásně tu veřejnou debatu vystihuje jeden tweet, cituji: "Jsem vdaná za muže, pořád jednoho, toho samého už 27 let. Máme tři děti a všechny jsou naše, vlastní. Vím, jsem rebel." Tak toto, toto vyjádření se z našeho pohledu nesmí stát v naší společnosti normou.

Zároveň je třeba připomenout, že debatu, kterou zde vedeme, nevedeme o právech dítěte. Dítě je darem, lidský život je dar, a jako takový se nesmí stát předmětem ani obchodu, ani objednávky, ani žádného sociálního inženýrství, ale ani vyvzdorovaného práva.

Odmítáme směřování k hedonistické společnosti, kde nikomu není upřeno vůbec nic a pod pojmem právo na se schovává úplně vše. Na dítě není nárok či právo, dítě je přece plodem vzájemné lásky manželů a my se hlásíme k tomu, aby to takto i zůstalo. Současně si ale také přiznejme jednu věc, že dnešní krize rodiny skutečně není způsobena homosexuálními páry. Není způsobena těmi, kteří žijí v různých typech soužití a partnerství. Bylo by laciné a nepoctivé to na kohokoliv házet. Za tu krizi si můžeme my sami, můžou si za to manželské páry, rodiny samy svojí nezodpovědností, nepéčí o vztahy v rodinách s důrazem na jistou roli nárokové mentality. Celá debata je tedy hozenou rukavicí i nám, kteří hájíme pojetí manželství a rodiny. A současně i nám zákonodárcům, abychom maximálně z různých úhlů podporovali rodinu, roli a pozici matek, stejně jako roli otců při výchově dětí.

Chtěl bych také připomenout, že ta debata nemůže sklouznout k tomu, že mám právo na manželství, to není předmětem práva. Stejně tak ne, že mám právo na dítě. V Úmluvě o právech dítěte se jasně hovoří o tom, že dítě má právo na otce a matku. Má právo na to znát svého otce i matku a je potřeba toto znovu a jasně připomínat. To je tedy obsahem, předmětem a zdůvodněním toho návrhu novely Listiny základních práv a svobod, kde jasně chceme říci, že manželství jako svazek muže a ženy není něco, co by bylo přežilé, není něco, co by patřilo do 19. století, ale je hodnotou, která tvoří základ stabilní rodiny, je hodnotou, která tvoří základ naší společnosti a mělo by to takto i zůstat.

V důvodové zprávě k tomu návrhu jsou uvedeny i zahraniční zkušenosti. Chci podotknout, že v tuto chvíli jsme posledním státem například Visegrádské čtyřky, který nemá ve svém ústavním pořádku zakotvenou ochranu manželství jako svazku muže a ženy a našli bychom další příklady, ať už z Pobaltí nebo například z Itálie či Chorvatska, kde jsou jasně ty mantinely manželství definovány i v právním systému, v právním řádu. A v tomto smyslu nejdeme naším návrhem na cestu, která by byla neprošlapaná nebo na něco, co by nebylo standardní v mnoha evropských zemích.

Dámy a pánové, velmi bych si přál, aby ta debata zde na půdě Poslanecké sněmovny byla v tomto smyslu věcná a kultivovaná, abychom dokázali vyslechnout názory obou dvou stran, aby podobným způsobem byla vedena i ta debata ve veřejném prostoru. Jenom si myslím, že bychom tento čas, ve kterém se dnes nacházíme, a v těchto dnech a týdnech nacházíme, měli věnovat jiným podstatnějším tématům v tuto chvíli, než je toto téma, které evidentně takto na poslední chvíli ani Poslanecká sněmovna na konci volebního období není schopna prodiskutovat a také řádně schválit.

Na závěr mi dovolte, abych přednesl jeden procedurální návrh. Po skončení obecné rozpravy prosím o to, aby - jednak pokud se nepletu, jsou tam návrhy na zamítnutí v prvním čtení už z té obecné rozpravy, která probíhala v roce 2018, respektive 2019, ale pokud tedy nebudou tyto dva sněmovní tisky 201 a 211 zamítnuty v prvním čtení nebo vráceny předkladatelům, ale budou posunuty k projednání ve výborech, tak si dovolím navrhnout prodloužení lhůty na projednání na osmdesát dnů z jednoho prostého důvodu. Jedná se o novelu občanského zákoníku. Jedná se o novelu Listiny základních práv a svobod. Tu debatu musíme vést i z hlediska práva. Jsou to zásadní normy, ať již občanský zákoník nebo Listina základních práv a svobod, a jsem přesvědčen o tom, že na půdě ústavně-právního výboru bychom se tomu měli dostatečně věnovat, měli bychom si vyžádat expertní stanoviska i ústavních právníků. Proto si dovolím navrhnout, pokud tedy nedojde k zamítnutí, abychom hlasovali o prodloužení lhůty na osmdesát dnů. Dámy a pánové, děkuji za pozornost.