Vážený pane premiére, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci,

vězte, že bych samozřejmě tady daleko raději vedl věcnou debatu nad tématy, zákony, z oblasti mého rezortu, nicméně myslím, že je zcela pochopitelné, že veřejnost chce k té věci, která je zde dnes diskutována, znát informace. Myslím, že je zcela pochopitelné - a vlastně to nevyčítám poslancům, ani opozičním, ani koaličním - že také ty informace chtějí znát. Také je chci znát. Jsem poslanec, jsem člen vlády. Proto jsme o té věci také velmi detailně, jak tady nakonec popsal i pan premiér, vedli diskusi na jednání vlády i Bezpečnostní radě státu.

Řadu věcí víme a byly tady popsány. A já nebudu znovu opakovat, jaký byl původně ten časový sled událostí. Řadu věcí popsal i stále ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Ale řadu věcí také nevíme a nemůžeme vědět, pokud pořád, a já pevně doufám, že tohoto si je plně vědoma i opozice, u nás platí základní principy právního státu, a to, že když v některých záležitostech konají orgány činné v trestním řízení, tak prostě tyto informace nejsou sděleny nikomu, byť by to byl premiér či člen vlády.

Ale co je naprosto zřejmé a co tady musí být jasně řečeno: nemáme co skrývat. Proto nakonec tato schůze je, a proto tady před chvílí vystoupil předseda vlády.

Je nesporné, že Pavel Blažek nese odpovědnost za svoji, a já ho mám rád, za svoji míru naivity, možná v bohorovnosti přijal - byť jak říká: v dobré víře - dar, který ale nese i pro mě osobně zcela nezpochybnitelné znaky reputačního etického rizika s pozadím od toho, od koho dar ve prospěch státu byl přijímán. Udělal chybu. Je to naprosto nesporné. Já jsem toto říkal už minulý týden zcela veřejně jako předseda jedné z koaličních stran.