Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážený pane poslanče, předsedo ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny, dámy a pánové, já, když jsem ta vystoupení poslouchal, tak mě napadlo při vystoupení některých, a já pak ta jména budu i říkat, jestli třeba v Poslanecké sněmovně také není jejím členem někdo, kdo nechce korespondenční volbu, a zároveň je typově podobný tomu, co tady dneska zosobňuje senátor Michale Canov, nebo jestli v té Poslanecké sněmovně není někdo, kdo nechce korespondenční volbu, a přitom není typově podobný tomu, co tady zosobňuje pan místopředseda Senátu Jan Horník. Anebo třeba Přemysl Rabas. A dospěl jsem tedy k názoru, že tam takoví lidé určitě budou. A pak jsem přemýšlel, jestli tito lidé, kdyby poslouchali toho našeho Michaela Canova nebo toho našeho Jana Horníka, co by si tak asi mysleli? Co by říkali o těch větách, které tady dnes my pronášíme? Jestli by třeba to nepovažovali tak trochu za vydírání? Jestli by neříkali, že toto přece není možné a tomu přece nelze nikdy ustoupit? Přece není možné, aby si o nás, když budu mluvit za Poslaneckou sněmovnu a za některé ty „Canovy“, „Horníky“ a „Rabasy“ někdo myslel, že my ustoupíme, protože se budeme bát toho, že bychom přišli o všechno. A já musím říct, že kdybych v té Poslanecké sněmovně seděl a kdybych byl v té druhé pozici a kdybych slyšel ta některá vystoupení, tak za sebe říkám, že bych to nevnímal jako korektní a férový přístup, to, že dnes někdo vystupuje a říká, já o tom zase budu mluvit a k něčemu to připodobním, že vlastně oni nemají jinou možnost než přistoupit na naše podmínky. To je politická kultura, kterou se chlubí Senát? To je naplnění hesla: „Kdo seje vítr, sklízí bouři.“

A představte si, že by Senát a Poslanecká sněmovna vlastnily společné pozemek. A pod tím pozemkem by šel přivaděč s pitnou vodou. A teď by kdysi dávno někteří senátoři řekli – ale ta pitná voda, co jste pod tím pozemkem, který společně vlastní Senát a Poslanecká sněmovna, není dostatečně kvalitní! A ten, kdo rozhoduje o tom, zda ta voda je, nebo není dostatečně kvalitní, by za 2 3 roky řekl – ano, máte pravdu, ona není kvalitní, je potřeba tam dát filtr. A pokud tam ten filtr nedáte do 8. října, tak já tu vodu zastavím. A teď tu pitnou vodu by pila Poslanecká sněmovna, ale Senát by měl studnu. A tu pitnou vodu by nepila jenom Poslanecká sněmovna, ale jejím prostřednictvím i čeští občané. A v tom okamžiku je potřeba, aby se ti, co společně vlastní ten pozemek, kterým bylo přikázáno – to není z jejich vůle, z vůle Poslanecké sněmovny, ani z vůle Senátu, ale ti, kterým bylo přikázáno, aby dali filtr do té trubky s tou pitnou vodou, tak Senát by řekl – vážení přátelé, ano, můžeme tam dát ten filtr, ale my na tom pozemku ještě chceme vysadit strom. A Poslanecká sněmovna by řekla – no, ale my na tom pozemku žádný strom nechcem. A Senát by řekl – to nás ale vůbec nezajímá. Jestli tam ten strom nebude, tak nebude pitná voda. A vy si prostě dělejte, co chcete.