Prvního kroku bylo dosaženo. Zásadnímu poškození naší ekonomiky byly otevřeny dveře: konec uhlí je nyní reálným politickým tématem a cílem, a diskuze se nadále omezí jen na praktické nebo časové aspekty.

V první řadě je třeba varovat před tím, aby aktuální rozhodování o koncepci energetiky (a to nejen v ČR, ale platí to i pro celou Evropskou unii) bylo motivováno nikoliv ekonomicky, ale výlučně politicky a ideologicky, a to s velkým důrazem na současnou lobby klimatických alarmistů. Cílem této aktivistické lobby totiž není chránit přírodu, natož snad zlepšovat podmínky a kvalitu života lidí, ale soustavně poškozovat i poslední zbytky našeho skomírajícího kapitalismu a tržního prostředí tím, že jej zbaví nezbytného zdroje: efektivní energetiky. Fosilní paliva je stále nutné pokládat za nejefektivnější zdroj energie – jsou efektivnější než jádro. Jaderná energie je sice čistá, elegantní, má punc technologické vyspělosti, a v dnešní době je i bezpečná – ale pořád je to luxus, který si mohou dovolit jen bohaté země, k nimž naštěstí patříme.

Do určité míry lze alespoň vyjádřit uspokojení nad tím, že uhelná komise nehodlá bránit využívání jaderné energie. Je však třeba varovat před dalším upřednostňováním tzv. obnovitelných zdrojů. Ty jsou pouhým módním, vysoce neefektivním výstřelkem, což jen podtrhuje skutečnost, že jejich používání musí být soustavně dotováno nebo vynucováno zákonem. Klást důraz na neefektivní, tzv. obnovitelné zdroje, znamená plýtvat cennými zdroji a položit tak na oltář zelené politiky prosperitu a další ekonomický růst této země.