Vánoční pohádku Tři princezny jsem neviděl, přesto si myslím, že z reakcí, které zaplavily internet, a z několika zhlédnutých ukázek si lze udělat poměrně přesný obrázek. A nakonec nejpádnější argument poskytl sám režisér v rozhovoru pro Seznam Zprávy: "Představa, že princ musí být zachránce, je totiž dost zastaralá." Jsou zde tedy patrné dvě roviny. Za prvé, tvůrci chtějí být avantgardní, chtějí bořit tradice bez ohledu na jejich náplň nebo reálný význam. Samozřejmě existuje mnoho tradic, které zaslouží být nemilosrdně zbourány. Předtím je ale potřeba si odpovědět na otázku proč. A pokud je princ coby aktivní hybatel děje v pohádce něčím, co je nutné bourat, dává tím tvůrce najevo, oč mu jde. A pokud to přikoření dalším nutným atributem, tedy akcentováním environmentalismu, který má v zápletce podobu odporu vůči těžbě jakéhosi kouzelného nerostu, která ničí "naše lesy, pole a louky", je celý pokrokářský koktejl domíchán. Druhá rovina je už pak čistě praktická: čím méně se bude pohádka líbit a vzbudí kritiku a odpor, tím více je pak vyzdvižen vychovatelský aktivismus a angažovanost a autoři pak mají o to širší prostor ve vybraných médiích. Mohou dále mentorovat, poučovat, kárat a vychovávat. A poukazovat na zpátečnickou veřejnost.

Ostatně neviděli jsme před rokem něco podobného v případě kolekce pro naše olympioniky? No jen si vzpomeňte.