O tom, co je dobrá zpráva, můžeme mít každý jiné představy. Ale pohrdání ústavním pořádkem, stejně jako pohrdání svobodou, nemůže a nesmí být pokládáno za něco dobrého. Pokoušíme-li se však na všem hledat něco pozitivního, pak lze vyjádřit určité uspokojení alespoň nad tím, že se tzv. protibabišovská opozice dokonale odkopala a morálně zdiskreditovala.

Jak si máme vykládat žadonění krajů o znovuvyhlášení nouzového stavu, které se rozeznělo směrem ku Praze takřka ze všech světových stran? Připadají v úvahu dvě možnosti. Opoziční strany, které dnes vesměs drží v rukou kraje (pouze ve třech krajích má hnutí ANO pozici hejtmana a v jednom kraji sedí v hejtmanském křesle politik ČSSD), možná uvnitř i mezi sebou navzájem komunikují tak špatně, že zkrátka pravá ruka neví, co dělá levá. Nesouhlas s nouzovým stavem vyjádřený parlamentní opozicí se neshoduje s názorem krajských politiků těchto politických stran a nebyl s nimi vůbec předem projednán. Opoziční strany na krajích se zalekly, co všechno by zrušením nouzového stavu padlo na jejich hlavy, nedokázaly nic vykomunikovat se svými kolegy v parlamentu, a vydaly se s prosíkem za Andrejem Babišem. A ten samozřejmě prosbám rád vyhověl, získal drahocenné alibi.

Druhou možností je, že parlamentní opozice ve skutečnosti o zamítnutí nouzového stavu nestála, snažila se balancovat na hraně, nabízet podmínky, za nichž jít vládě na ruku. Opoziční strany však tuto pokerovou partii zkrátka nedokázaly uhrát. Vyděšené tím, že se prchalovská propaganda roztočí na plné obrátky a učiní z představitelů opozičních stran mordýře odpovědné za smrt stovek lidí, obrátily se na své kolegy na krajích, aby situaci uhasili a vydali se s prosíkem za Andrejem Babišem. A ten samozřejmě prosbám rád vyhověl a získal drahocenné alibi.