Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Domnívám se, že tady tato navrhovaná novela je zbytečná a že si zasluhuje zamítnutí v prvním čtení. Vychází z předpokladu, že je možné respektovat nedodržování stávajícího právního stavu a vychází z celé řady mylných předpokladů o tom, jaké jsou vlastně reálné problémy vysokých škol, resp. problémy, které souvisí se jmenováním profesorů.

Z jednoho pohledu by se dalo říci, že je téměř jedno, jakým způsobem bude ke jmenování profesorů docházet. Často se argumentuje tím, že je to, ten stav, který máme u nás, tradiční pojetí jmenování profesorů hlavou státu, který vychází z dávných dob - někdy se uvádí Rakousko-Uhersko. Na druhou stranu je dobré mít na paměti, že je to akt, který vychází z tradičního pojetí jmenování profesorů hlavou státu, který stvrzuje společenskou vážnost reprezentantů nejvyšších vzdělávacích institucí a že tím fakticky český stát projevuje úctu vzdělanosti, rozvoji, předávání vědění dalším generacím. Z tohoto pohledu to není otázka, kde bychom s těmi symboly měli zacházet lehkovážně.

V okamžiku, kdy se zamýšlíme nad tím, jestli respektovat tradice, které někomu mohou připadat vyčpělé, tak je dobré si uvědomit, že debata o tom, že by se mělo měnit postavení profesorů na vysokých školách, že by se měl měnit způsob, kterým jsou ustavováni, vyšla z kontextu tzv. reforem vysokých škol, které začaly s tzv. Bílou knihou a razilo to několik poslední vlád, zejména někteří ministři. Že cílem tady těchto změn byla především komoditizace vysokoškolského vzdělání, změna pohledu na zejména veřejné vysoké školy, jako na vzdělávací instituce a jejich tlačení směrem k víceméně téměř komerčně působícím institucím, prokazujícím jenom jakousi tuctovou službu. Elitní a společensky respektované postavení vysokoškolských profesorů tady v tomto mělo ustupovat do pozadí.

Značná část z toho, s čím pracovala tzv. Bílá kniha, byla v důsledku tlaku akademické i obecné veřejnosti odsunuta do pozadí, nicméně snaha prosadit aspoň části z tzv. reformních novel zbyla, snahu tady toto udělat je dobré vidět v souvislosti i se snahou změnit způsob jmenování profesorů na vysokých školách.

Co se týká právního ukotvení jmenování profesorů, tak jak vypadá v současné době, často se říká, že vysokým školám se nelíbí změna postavení profesorů prostě proto, že si profesoři nebo docenti chtějí psát to prof. nebo doc. před jméno jako titul. Tady bych upozornil na to, že v českém právním řádu neexistuje na rozdíl od akademických titulů, se kterými se ukončuje vzdělávání, to jsou takové ty JUDr., Mgr. apod., tak u profesorů, docentů, u těch zkratek prof. a doc. neexistuje žádné vymezení těchto titulů, které by jejich používání regulovalo. Jinými slovy pokud se na to podíváme z ústavního hlediska, občanům není zakázáno nic, co zákon výslovně nezakazuje. Psát si prof. nebo doc. před jméno může kterýkoliv občan a nenajdete zákon, který by tady tohle to omezoval.