Já bych chtěl jen zdůraznit, že debata o větší změně toho, jak budou jmenováni profesoři a co znamenají, musí být vedena v kontextu celého vyvážení vysokoškolského zákona. Dneska zákon dovoluje jmenovací řízení provádět na jedné škole s působností přes všechny školy. Uznáváme na základě mezistátní smlouvy profesory, kteří jsou jmenováni na Slovensku slovenským prezidentem. Ocitly se i takové názory, že bychom mohli v rámci mezistátních vztahů požádat Slovensko, že by tam mohlo ministerstvo naše návrhy poslat, aby je jmenoval slovenský prezident. To je extrémní záležitost, ale vyhovovalo by to těm smlouvám.

A příklady ze zahraničí jsou velice ošidné. V Německu vysoké školy spadají pod jednotlivé země. Není to federální uspořádání a jsou to systémy, kde Ministerstvo přímo má dokonce občas i pravomoc přímo ustanovovat pracovní pozice na jednotlivých vysokých školách. To není přenositelné. Jediné k čemu bychom mohli sáhnout z těch velkých změn, by bylo úplné zrušení profesorských titulů jako takových. Toto by byla fakticky situace, která by odpovídala anglosaskému světu. Ale to je krok, který se nedá udělat takovým způsobem, že se někdo špatně vyspí a řekne, mám potíže s tím, jestli prezident podepíše nebo nepodepíše jmenování, tak se musíme pustit do takových změn.