Veřejné zdravotnictví v České republice zajisté vyniká svojí multidisciplinaritou. Ke vzniku současného systému veřejného zdravotního pojištění došlo v 90. letech 20. století. Moderní veřejné zdravotnictví je orientováno na zdraví obyvatelstva, kdy je nutné brát v potaz však rozvoj celkového zdravotního potenciálu společnosti. Veřejné zdravotní pojištění slouží v České republice k úhradě zdravotní péče, jejímž cílem je prostřednictvím zdravotních služeb zlepšovat či zachovat zdravotní stav pojištěnce nebo také zmírnit jeho utrpení. Podmínky zdravotního pojištění jsou předmětem zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.
V případě Česka lze hovořit o poskytování zdravotní péče na principu solidarity – dle tzv. Bismarckovského modelu zdravotnictví mají tak všichni občané povinnost do fondů zdravotních pojišťoven platbu ve výši 13,5 % z vyměřovacího základu. To se týká nejenom zaměstnanců, ale i osob samostatně výdělečně činných a osob bez zdanitelných příjmů. Za seniory, studenty, neopatřené děti aj. je plátcem pojištění stát. [1]
Veřejné zdravotní pojištění je druh zákonného pojištění. Dle zákona je přesně definováno, co je a co není možné prostřednictvím tohoto pojištění hradit. Odvody na zdravotní pojištění jsou v případě České republiky přerozdělovány nestátním zdravotním pojišťovnám a ty získané peněžní prostředky shromažďují v tzv. pojišťovacích fondech. Zdravotní péče je tak hrazena z veřejného zdravotního pojištění, přičemž přímá finanční spoluúčast občanů nesmí přesáhnout 15 %. Pacienti si musí připlácet za některé léky, stomatologické služby či zdravotní pomůcky apod. [2]
Hlavní principy zdravotního pojištění v České republice je možné shrnout to těchto základních bodů:
- solidarita;
- povinné pojištění;
- svobodná volba pojišťovny;
- svobodný výběr poskytovatele zdravotní péče.
Jde o povinný systém, který je financován individuálními plátci, státem a zaměstnavateli. Zdravotní pojištění disponuje charakterem daně a poskytování zdravotní péče je pro každého stejná v případě veřejného zdravotního pojištění, a to bez ohledu na to, jak vysoké jsou odvody apod. Odvod pojištění se odvíjí od velikosti příjmů daného pojištěnce. V České republice je veřejné zdravotní pojištění průběžným systémem, což znamená, že veškeré finanční prostředky, které jsou vybrány, směřují na aktuálně čerpanou zdravotní péči a nejsou zde vytvářeny žádné rezervy. Mezi služby zdravotní péče, které jsou zde hrazeny, patří např. diagnostická péče, preventivní zdravotní péče, lékárenská péče, posudková činnost, paliativní péče, léčebně rehabilitační péče, zdravotnická záchranná služba aj.
V České republice je tvořen systém zdravotní péče kromě pojištence a poskytovatele zdravotních služeb také zdravotní pojišťovnou, což je plátce zdravotní péče. Zdravotní pojištění je povinné pro osoby, které mají na území České republiky trvalý pobyt bez ohledu na to, jaké je jejich státní občanství, a dále pro osoby, které na území České republiky trvalý pobyt sice nemají, ale jsou zaměstnány u zaměstnavatele, který má na území České republiky trvalý pobyt či sídlo. Je zapotřebí zmínit, že v České republice je pro všechny plátce vymezena jediná sazba tohoto pojištění – nejde o pojistné, které by se odvíjelo od principu pojistné matematiky.
V současné době v České republice působí celkem 7 zdravotních pojišťoven – Všeobecná zdravotní pojišťovna, Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, Vojenská zdravotní pojišťovna, Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, Zaměstnanecká pojišťovna Škoda, Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna, Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR. [3] Zdravotní pojišťovny lze označit za samostatné právní subjekty, jejichž cílem je realizovat veřejné zdravotní pojištění. „Činnost pojišťoven tak zahrnuje především na jedné straně výběr pojistného od plátců pojistného a na druhé straně úhrady zdravotních služeb poskytovatelům zdravotních služeb. Všechny zdravotní pojišťovny mají komplexní zodpovědnost po stránce odborné i ekonomické za hrazené zdravotní služby poskytované každému z celkem více než 10 milionů pojištěnců veřejného zdravotního pojištění.“ [4] Hlavním úkolem zdravotní pojišťovny je svým pojištěncům zajistit poskytování hrazených zdravotních služeb, které musí být vždy jak místně, tak časově dostupné. Činnost pojišťoven kontroluje Nejvyšší kontrolní úřad. Každý pojištěnec má právo svojí pojišťovna jednou za rok změnit. Termín na změnu zdravotní pojišťovny je v Česku stanoven na leden a na červenec, přičemž přihlášku k nové pojišťovně je zapotřebí vždy podat min. 3 měsíce před vybraným termínem.
V České republice má systém přerozdělování pojistného podobu úplného příjmového přerozdělení, kdy 100 % všech plateb, které jsou za zdravotní pojištění vybrány, se sečte a je následně přerozděleno dle počtu pojištěnců a jejich věkové struktury. 80 % nákladů, které přesahují tzv. zvláště nákladnou péči, je hrazeno na základě klíče příjmové přerozdělení. Lze konstatovat, že tento systém tedy zaručí rovnoprávné příjmy pojišťoven bez toho, aniž by se brala v potaz příjmová bonita klientů, a to znamená, že se pojišťovnám nevyplácí cílit na bohaté a mladé jedince.
Německo lze označit za stát, který disponuje národním zdravotním pojištěním, jehož tradice vyplývá z tzv. Bismarckovského modelu. V Německu vzniknul tudíž zdravotnický systém na základě myšlenky všeobecné dostupnosti zdravotní péče, které je hrazeno prostřednictvím povinného zdravotního pojištění. V Německu[5] existuje povinné zdravotní pojištění a působí zde celkem 7 zdravotních pojišťoven majících veřejnoprávní povahu. Jde o instituce neziskového charakteru. Povinnost platit si zdravotní pojištění se v Německu vztahuje jen v závislosti na velikosti příjmů přibližně na ¾ obyvatel země. Platí zde, že povinnému pojištění nepodléhají osoby nad určitou hranici příjmů, avšak tyto osoby mohou pojištění uzavřít zcela dobrovolně u veřejnoprávních a také soukromoprávních zdravotních pojišťoven. Stejně jako v České republice, tak i v Německu je možné se setkat se spoluúčastí pacienta, kdy pacienti hradí doplatky spojené se zdravotní péčí – dnes tvoří již cca 15 % příjmů systému zdravotnictví. Ve většině případů tyto doplatky souvisí s hospitalizačním poplatkem za pobyt v nemocnici, optikou, stomatologickou protetikou apod.
Co se týče pojistného na zdravotní pojištění, tak to je v Německu[6] odváděno v podobě procentuální části příjmů – dnes je sazba ve výši 14,6 %, přičemž ½ platí zaměstnavatel a ½ zaměstnanec. U státních zaměstnanců je zdravotní péče poskytována bezplatně, avšak zde je nutné zmínit, že v Německu je podíl státních zaměstnanců poměrně nízký (cca 2 % z celkového počtu zaměstnanců). Osobám, které jsou již v penzi, je toto pojištění placeno z penzijního fondu. V Německu se zdravotní pojištění vztahuje také na rodinné příslušníky – děti ve věku 18 let, dále studenty do 25 let věku a manželky, které nedisponují vlastním příjmem. Velmi často jsou v Německu uzavírány i komerční pojistky, kdy si mohou lidé vybrat hned z několika možných variant, které se mohou navzájem lišit např. velikost pojistného, které je nutné platit, rozsahem, co dané pojištění hradí apod.
Je zapotřebí zmínit, že německé zdravotní pojištění[7] má podobu duálního systému. Kromě zákonného zdravotního pojištění zde existuje soukromého zdravotní pojištění. Příspěvky na zákonné zdravotní pojištění se zde odvíjí od velikosti příjmu a za základ je zde možné označit celkový hrubý příjem. Co se týče soukromého zdravotního pojištění, tak členem Soukromé zdravotní pojištění nemůže být v Německu každý – zaměstnanci zde mohou být pojištěni, pokud jejich hrubý příjem dosáhne povinné hranice pro pojištění, což je v roce 2019 hodnota 5 062,5 EUR/měsíc. „Dotčené osoby musí zažádat o osvobození od povinného pojištění. Soukromé zdravotní pojišťovny často požadují minimální dobu trvalého bydliště v Německu. Zahraniční pojištěnci musí prokázat dlouhodobé pojistné období. Mnoho Soukromých zdravotních pojišťoven nabízí pro tyto skupiny speciální tarify, které jsou přizpůsobeny potřebám a době trvání pobytu.“ [8] Pokud je žádáno tedy o soukromé zdravotní pojištění, jsou jedinci položeny podrobné otázky, které se týkají jeho zdravotního stavu. Doplňkové pojištění slouží v Německu k vyplnění mezery v oblasti plnění, které je poskytováno zdravotní pojišťovnou. Tato pojištění jsou v Německu uzavírána se soukromou pojišťovnou, avšak nezávisle na velikosti příjmu. Jde např. o doplňkové pojištění sociální péče, nemocniční pojištění či stomatologické pojištění.
Největší rozdíl mezi českým a německým systém zdravotního pojištění spočívá v tom, že v Německu existuje kromě veřejného zdravotního pojištění také soukromé zdravotní pojištění. Německý systém zdravotnictví[9] je možné dokonce označit za nejstarší na světě a jeho počátky je možné datovat již do roku 1883. V Německu dnes působí více jak 40 soukromých a 100 veřejných zdravotních pojišťoven. Konstrukce pojistného na zdravotní pojištění je velmi podobná české konstrukci. Povinností veřejných zdravotních pojišťoven v Německu je fungovat co nejvíce hospodárně a rozsah zdravotní péče, kterou nabízí, by neměla přesáhnout základní nutnou míru. Každý z občanů Německa je nejdříve registrován u vybrané veřejné pojišťovny a přechod k soukromé lze pouze při splnění uvedených podmínek. Soukromé pojišťovny nabízí možnost si sjednat rozsah a také úroveň zdravotní péče dosti individuálně, což lze považovat za výhodu.
Seznam použitých zdrojů
- Hlavní rozdíly mezi českým a německým systémem zdravotního pojištění. Export do SRN [online]. 2017 [cit. 2019-07-31]. Dostupné zde.
- Jak funguje zdravotní pojištění ve Spolkové republice Německo. Zdravé zprávy [online]. 2018 [cit. 2019-07-31]. Dostupné zde.
- Veřejné zdravotní pojištění. Ministerstvo zdravotnictví ČR [online]. 2016 [cit. 2019-07-30]. Dostupné zde.
- Zdravotní pojištění v Německu. Krankenkassen Zentrale [online]. 2019 [cit. 2019-07-31]. Dostupné zde.
- Zdravotní pojišťovny. Ministerstvo zdravotnictví ČR [online]. 2016 [cit. 2019-07-30]. Dostupné zde.
[1] Veřejné zdravotní pojištění. Ministerstvo zdravotnictví ČR [online]. 2016 [cit. 2019-07-30]. Dostupné zde.
[2] Veřejné zdravotní pojištění. Ministerstvo zdravotnictví ČR [online]. 2016 [cit. 2019-07-30]. Dostupné zde.
[3] Zdravotní pojišťovny. Ministerstvo zdravotnictví ČR [online]. 2016 [cit. 2019-07-30]. Dostupné zde.
[4] Zdravotní pojišťovny. Ministerstvo zdravotnictví ČR [online]. 2016 [cit. 2019-07-30]. Dostupné zde.
[5] Jak funguje zdravotní pojištění ve Spolkové republice Německo. Zdravé zprávy [online]. 2018 [cit. 2019-07-31]. Dostupné zde.
[6] Jak funguje zdravotní pojištění ve Spolkové republice Německo. Zdravé zprávy [online]. 2018 [cit. 2019-07-31]. Dostupné zde.
[7]Zdravotní pojištění v Německu. Krankenkassen Zentrale [online]. 2019 [cit. 2019-07-31]. Dostupné zde.
[8] Zdravotní pojištění v Německu. Krankenkassen Zentrale [online]. 2019 [cit. 2019-07-31]. Dostupné zde.
[9] Hlavní rozdíly mezi českým a německým systémem zdravotního pojištění. Export do SRN [online]. 2017 [cit. 2019-07-31]. Dostupné zde.
MUDr. Ivo Zlínský
MS ODS Uherské Hradiště
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
