Upachtěné volební vítězství a nejhorší dosažený výsledek ČSSD za dvacet let existence České republiky může mít několikeré vysvětlení. Pokud by se člověk jmenoval Jiří Dienstbier, snadno podlehne pokušení obvinit z propadu hlavu státu se zdůvodněním, že voliči sociální demokracie uprchli k ANO, lidovcům, komunistům, zeleným či pirátům, nebo se k volbám ani nevypravili z obav, že ČSSD je strana v rukou Miloše Zemana. Být však prvním místopředsedou Michalem Haškem, nabízí se poukázat na matnou kampaň, která nemohla nalákat nikoho z nerozhodnutých.

„Na vině jsou oba dva tyto faktory. Kampaň byla až příliš klidná a nevýbojná, stáhl ji na sebe pan Sobotka, který byl na všech billboardech. Ale nebyli schopni dosáhnout lepšího apelu na voliče například v tom, aby ukázali, v čem spočívá ten dobře fungující stát, že na to mají jednotný názor a jsou schopni to komunikovat z více stran. A také bylo jasné, že někde uvnitř je nesoulad mezi oběma tábory stále patrný,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz sociolog Jan Hartl, ředitel agentury STEM.

Obsáhlý archiv výzkumů na serveru ParlamentníListy.cz:

• CVVM, MÉDEA RESEARCH, PPM FACTUM, SANEP , SC&C, STEM

ČSSD odplynula část protestního náboje

Na to také ČSSD doplatila, protože většina veřejnosti zastává koncept konsensuální politiky, kdy je povinností politiků se vzájemně domluvit a najít způsob, jak vzájemně spolupracovat na řešení závažných záležitostí. „A když se strana není schopna domluvit ani uvnitř, tak to navenek vypadá velmi slabě. Navíc ten hlavní apel, který tam byl proti pravici, ve smyslu ´pojďme to dělat jinak´ nalézal protestní hlasy v nesystémových stranách, jako jsou Úsvit nebo Ano, takže tam odplývala část toho protestního náboje,“ vysvětluje Jan Hartl.