Slepené koalice se rozkližují, dokonce, což je nový jev, ješte před volbami. A proč se rozpadají? Funkce a prachy.
Řídit zemi není totéž, co řídit koně. Jde totiž o to, zda sedláme, nebo jsme osedlaní. Váňa zvítězí, když volby prohraje.
Už nás to prostě nebaví. Jak je možné, že menšiny si osobují právo diktovat většině, co si má myslet a jak se má chovat? Proč chtějí privilegia? Nejsme si náhodou všichni rovni?
Chcete mít titulní strany novin? Staňte se extrémisty, blázny nebo nejlépe obojí v jednom. Jinak jste nezajímaví.
Praha se stává místem, které Česká republika nechápe. Ano, rádi se podíváme na panorama Pražského Hradu, zajedeme za kulturou, ale pak honem pryč. Hlavně s nikým nemluvit.
Když posloucháte dnešní sněmovnu, a asi je nás hodně, musíme dojít k jasnému poznání, a paradoxně to poznání přinesl Andrej Babiš. To poznání zní - položit mandát by měli skoro všichni.
Děti povinně do školky. Zákaz kouření všude. V neděli zavřené markety. Zákaz placených kroužků v mateřinkách. Lustrace všech živnostníků. A prý bude hůř.
Malé strany budou zvány do OVM? Určitě! Jak jinak vysvětlit, že v hlavním vysílacím čase posadili naproti ministru vnitra Matěje Stropnického z mimoparlamentních zelených?
Malé strany budou zvány do OVM? Určitě! Jak jinak vysvětlit, že v hlavním vysílacím čase posadili naproti ministru vnitra Matěje Stropnického z mimoparlamentních zelených?
Znal jsem osobně jeho otce Lamberta. Nevím, co by řekl na to, že Radovan dostal 35 let. Tedy de facto doživotí. A máme z toho mít radost my? NE.
Politici vyvolávají skupinové nenávisti schválně. Kdybychom se totiž všichni spojili proti nim, byli by v koncích.
Dnešní debata u Jílkové mne opravdu bavila. Hlavně ti, kteří tvrdili, jak v EU musíme držet spolu.
Daň z přidané hlíny - pojem z pohádky o bambitce ironizuje DPH (ať vědomě nebo nevědomě) snad nejlépe. A je úplně jedno, zda se připočítává k pivu, plenkám nebo jakékoli službě.
Vyjádření reprezentanta Starostů, že je nalomen, pokud jde o EET, je jasným signálem otevřenosti k politickému obchodu. Jde o to s kým.
Tento rok mi to došlo. Když jsem se zamyslel, proč bych měl hodit nějakou minci do pokladniček Charity, našel jsem jediný důvod - dětské oči. Nechtěl bych je zklamat. A o to se hraje. Neznám větší nemorálnost.
Doba, kdy v politice mohou uspět jen bohatí, protože si prostě kampaň, a tím hlasy voličů, koupí, nemá s demokracií co dělat. Už dávno nejsou volby rovnou soutěží, ale dražbou. Uvědomujeme si to vůbec?
Že to není pravda? Není. A je to škoda. Protože kdyby tomu tak bylo, prezident by ve svém jinak velmi moudrém vánočním projevu neudělal tak fatální chybu. V této části ho totiž nemohl psát on.
Bez peněz do hospody nelez, praví přísloví. Dnes to ale platí hlavně pro politiku. Proto v ní nenajdeme přirozené osobnosti. Nemají na drahou propagaci, nemohou si kupovat média, a bez tohoto povrchního pozlátka ty hlasy prostě nedostanou.
Kateřina Jacques neznající biomasu. Zdeněk Škromach fotící se v Osvětimi a vystavující špeky u bazénku. Miloslav Ransdorf, který je letadlo. Marek Černoch a jeho Stmívání. Vlastně Úsvit.
První generace polistopadových politiků, naposledy Jan Stráský, dnes vypráví, jak museli nechat jiné krást, aby se rozjela ekonomika. Proč to dělají a nedrží ústa? Běžte s tou upřímností už do pr... pánové.
