Jsem přesvědčen, že stejně jako jsou si rovni všichni lidé, jsou si rovny všechny národy. Pokud nějaký národ nebo jeho část dlouhodobě a tradičně obývá určité území, který nenabyl v rozporu s mezinárodním právem (např. anexí) a vyjádří vůli žít zde ve formě suverénního státu, má plné právo na jeho uznání. To pochopitelně platí i tehdy, pokud určitá část národa vyjádří vůli vyčlenit se z dosavadního státního celku. Přece není možné někoho nutit, aby žil s někým, s kým žít nechce. Platí to nejen na mikroúrovni (např. v manželství), ale i na makroúrovni (soužití různých skupin obyvatel). Kam vedou snahy o násilné udržení společného státu jsme viděli mj. na příkladu bývalé Jugoslávie. 

Obyvatelé kontinentální Číny (tj. ČLR) i Tchaj-wanu jsou si samozřejmě rovněž rovni. Číňané i Tchajwanci jsou svobodní lidé, kteří mají právo na národní sebeurčení. Pokud chce jedna skupina obyvatel mít samostatný stát nezávislý na skupině druhé, nemá druhá skupina jiné právo než to respektovat. Pokud tedy Tchajwanci nebudou chtít sdílet společný státní celek s ČLR, nemůže je nikdo legitimně nutit. To není nic proti Číně, to je pouze konstatování, že Tchajwanci nejsou o nic méně lidé než Číňané.

Osobně proto schvaluji nejen odvážnou cestu Miloše Vystrčila, ale především důvody, proč byla učiněna. Tchaj-wan vyjadřuje svoji legitimní vůli, a my ji respektujeme. Čína přece není poručníkem tchajwanských obyvatel. Tímto gestem jsme dokázali světu, že jsou mezi námi pořád ještě lidé, kteří nebudou servilně hrbit hřbet před vztyčeným prstem světové mocnosti a mravní imperativy křivit utilitarismem. Pouze morálně chudý člověk totiž léčí jen takovou bolest, kterou cítí sám.  Defenzivní argumenty, že jsme jen malý stát a nemůžeme si dovolit velká gesta, jsou jen alibistickou snahou omluvit vlastní nedostatek morálky či odvahy. Trpaslík, který se smíří s rolí trpaslíka, zůstane navždy trpaslíkem.

Vyslali jsme tím světu signál, že nikoliv pro každého jsou peníze modlou, za kterou položíme na obětní oltář pravdu, čest a morálku. Vyslali jsme signál, že pravdu si u každého nelze koupit a cinkání zlaťáků není automatickým univerzálním kritériem našeho jednání. Vyslali jsme signál, že i mezi našimi politiky se stále ještě může najít osobnost, která umí jít příkladem i ve světovém kontextu a svým jednáním přesahuje význam malého českého zahnívajícího rybníku. A rovněž jsme vyslali signál, že jen proto, abychom měli kam dodávat klavíry či aby nám někdo dotoval Slavii nebudeme tvrdit, že ČLR je nejhodnější a nejspravedlivější země na světě. Zkrátka, že peníze opravdu nejsou všechno a že ČR není jen zemí pivařů, švejků, lenochů a prospěchářů, kteří nejraději splynou s davem a bez rozpaků skáčou jako malý servilní psík kolem bot rozmarného pána, jen aby si vyskákali nějaký ten bonbon. Tím víc potěší, že toto poselství vyslal funkcionář pravicové strany, což dokazuje, že i v jejích řadách mohou být lidé, kteří nemají místo žebříčku hodnot univerzální ceník, kde si lze koupit cokoliv, záleží jen na výši ceny.

Samozřejmě, že nás tento krok bude něco stát. A čím víc nás to bude stát, tím oprávněnější a odůvodněnější se daná cesta ukazuje. Pokud nás chtějí Číňané trestat za to, že jsme vyjádřili přesvědčení, že Tchajwanci jsou lidé se stejnými právy jako oni, pak lze odpovědět jako Antigona:„Přijde-li trest, bude sladký“.

A co postoj EU, která se hlásí k politice jediné Číny? Zahraniční politika nepatří k oblastem, v níž se členské státy vzdaly svých samostatných pravomocí. A není Čína náš spojenec, vůči němuž je cesta na Tchaj-wan ranou pod pás? Myslím, že Čína je pro nás především obchodní partner a nikoliv univerzální spojenec. Řada našich a čínských cílů je odlišná, a odlišností mezi oběma zeměmi je mnoho. Především ale již bylo řečeno, peníze nikdy nelze řadit nad pravdu. Takže i pokud by se náš spojenec dopouštěl nespravedlnosti, nebudeme přece zavírat oči s poukazem na to, že je to náš spojenec. Kdyby můj příbuzný třeba ubližoval své manželce nebo dětem, budu vůči němu úplně stejně nekompromisní jako vůči cizímu člověku. 

A co věcné důvody? Především fakt, že ČLR je komunistická a Tchaj-wan kapitalistický? Neměl bych jako komunista v tomto citlivém sporu stranit Číně? Samozřejmě neměl. Předně nutno podotknut, že právo na sebeurčení nemůžeme ohýbat podle toho, jak se nám který národ líbí. Nemusím chtít na Tchaj-wanu bydlet abych zároveň zastával postoj, že Tchajwanci mají právo udělat si státní zřízení jaké chtějí. A když chtějí kapitalismus a samostatnost, nechť to mají. Nepřísluší mně to posuzovat, přísluší mně to pouze respektovat.

Jako vedlejší poznámku lze dodat, že komunismu v Číně až tak moc nevidím. Čína je zemí s hybridním ekonomickým systémem, kde některé prvky určitě socialistické jsou, za jiné by se však nestyděly ani silně kapitalistické režimy. V Číně jsou ohromné rozdíly v životní úrovni různých vrstev obyvatel, a jedná o autoritativní režim, v jehož arsenálu je doposud i trest smrti. Čínská společenská kultura je od té naší odlišná asi jako naše písmo od čínských znaků. A pokud jde o zboží, vítězí Čína především kvantitou a nízkou cenou produkce než její kvalitou.  Vysoké procento vadných rychlotestů na koronavirus v době jarní epidemie, netěsnící respirátory a nekvalitně ušité roušky, s nimiž jsme měli zkušenosti nejen my, jsou jen jedním z mnoha příkladů. A kdybych si mohl vybrat, určitě bych raději žil v "kapitalistickém" Německu než v "komunistické" Číně, protože kvalita a kultura života i úroveň lidských práv je v Německu jednoduše vyšší. Mám o komunismu poněkud jiné představy, než jak se projevuje v Číně.

Ilustrativní příklad? V jarní "rouškové krizi" se Čína opravdu nikterak komunisticky nechovala - šroubovala ceny ochranných prostředků, handlovala, často slíbenou dodávku přeprodala jinam jen kvůli vyšší ceně (takto i naše delegace našla na letišti v Číně nejméně jednou místo ochranných prostředků jen prázdný sklad), přičemž zcela samostatnou kapitolou byla kvalita dodaných pomůcek. Nerozhodovalo tak pořadí jednotlivých objednávek či dokonce nejrelevantnější kritérium v podobě potřebnosti, ale samozřejmě jako obvykle peníze. A to je opak komunistického přístupu. Záblesk komunistického myšlení byl u Číny ale přece jen patrný, když jako jeden z mála států vyslala zdravotnickou pomoc tehdy velmi těžce zkoušené Itálii. To byl jeden z momentů, za který si naopak Číny vážím.

Nepřekvapí, že se do Vystrčila pustil především jeden z našich hlavních guru pragmatismu Klaus starší. Tentýž Klaus, který sice komunisty opovrhuje, ale v prezidentské volbě velmi stál o hlasy komunistických poslanců, což je klasickou ukázkou jeho „pragmatismu“, v němž je morálka méně než špína na botě.

Ve své obvyklé bezbřehé aroganci nazval Miloše Vystrčila „nulkou“, která si přece ani nemůže dovolit říci původně Kennedyho výrok „Jsem Tchajwanec“. Odkaz na rozhovor zde:

https://www.novinky.cz/domaci/clanek/klaus-vystrcilova-cesta-je-klukovina-a-nezodpovednost-40335188

Přesný obraz Klausovo světa pánů a kmánů – ti, kdo jsou podle něj kmáni, nemají právo ani na panský jazyk, neboť to pány uráží. A kdo je pán a kdo je kmán, určuje samozřejmě Klaus. Je tragické a komické zároveň, že si osobuje právo Vystrčilovi kádrovat vyjadřování a říkat, co smí a co nesmí, či že mu ve svém vyjadřování tyká. Je z toho cítit též obrovská Klausovo frustrace, že už nemá bezprostřední vliv na veřejnou moc a že ODS rostou preference i bez něj, či že si předseda Fiala nepotřebuje k němu jezdit pro radu či svolení, co a jak má ODS dělat.

Svůj obvyklý „pragmatismus“ Klaus potvrzuje i dalším výrokem, kdy by sice Tchajwancům samostatný stát přál a chápe jejich snahy, ale pro Čínu jde o „prestižní otázku“ a Tchaj-wan je rozlohou menší Morava oproti Číně coby světové velmoci. Takže „prestižní otázka“ je důležitější, než svobodný život nějakého národa? A Tchajwanci mají menší práva než Číňané jen proto, že jich je o mnoho méně? Velmoc si prostě dupne a my budeme dělat, že nic nevidíme, protože velmoci se neodporuje? To mně připomíná něčí výrok, že za bývalou Nečasovo sekretářkou (a nyní manželkou) Nagyovou se nechodí s trestním oznámením, ale s květinou. Takový svět Klaus zřejmě obhajuje. To u něj nepřekvapí, mnohem horší je, že jsou stále ještě lidé, kteří jeho názorům naslouchají.

Za Vystrčilem už navždy zůstane zásluha, že naše země vystoupila alespoň na chvíli ze šedi průměru a absolutní bezvýznamnosti. Za Klausem starším zůstává rozbité společné Československo, rozkradená země po privatizacích v 90.letech a dle médií též manželské nevěry.

Na Tchaj-wanu jsem nikdy nebyl a velmi pochybuji, že se tam někdy podívám. Přesto se jako bezpochyby ještě nesrovnatelně větší "nulka" než Miloš Vystrčil rád přidám k obsahové hodnotě výroku "Jsem Tchajwanec".