Základním rysem české politiky je všudypřítomná vzájemná nesnášenlivost. A trvá to již dosti dlouho. Produktem této nesnášenlivosti je poněkud odpudivá spleť, která připomíná spíše skládku nebezpečného odpadu.
Tak, a máme to tady zase. Parlamentní volby. Prý svátek demokracie. Prý si zaručeně zvolíme lepší budoucnost. Usměvaví, krásně vyretušovaní, noví, či spíše staronoví, hrdinové nám budou slibovat vše, co hrdlo ráčí.
I. 11.7. vydala společnost Sanep nová čísla aktuálních volebních preferencí s těmito výsledky:
Nejvyšší patra domácí politiky jsou pro diváky (a bohužel i nechtěné konzumenty) nesrozumitelná a někdy i nepochopitelná. Zcela se z nich vytratil veřejný zájem. Připomínají spíše brazilskou telenovelu a občas i béčkový horor.
Ve čtvrtek 26. 6. 2013 zemřel ve švýcarském Lucernu úspěšný americký podnikatel s ropou a nemovitostmi Marc Rich, který před berním úřadem a obviněním z nelegálního obchodování s Irákem emigroval v 80-tých letech minulého století z USA do Švýcarska.
Prezident Zeman zvolil neobvyklé řešení v neobvyklé situaci. To ovšem ještě vůbec neznamená, že je fašistou, který nerespektuje ústavu. Jisté je prozatím pouze to, že nevyhověl Kalouskovi.
Vrchní ředitelka Petra Nečase teď přemýšlí o své kariéře v ostravské vazební věznici. Její story dobývá svět. Tragikomický rozměr je zaručen údajným milostným trojúhelníkem.
Přírodní katastrofy jsou vždy tvrdou zkouškou pro všechny, které její dopady zasáhnou. Platí to i při povodních. A to, o to více, neboť voda je živel, který nelze nikdy zcela zkrotit.
- Poslední akce Holešovské výzvy zapůsobila jako karikatura občanských iniciativ, že by záměr? Hněv není program.
V jednom textu spisovatele a psychiatra Maxe Kašparů byla i zajímavá pasáž, která výstižně charakterizovala naší současnost. „Žijete v zemi, kde nic není hanba.“ Těmito slovy zhodnotil student z Asie svůj roční pobyt v České republice.
Ústavní soud rozhodl o zastavení řízení ve věci žaloby na bývalého prezidenta republiky Václava Klause z velezrady, což je ústavní delikt a nikoliv trestný čin vlastizrady, jak bývá často úmyslně zaměňováno.
Byla, nebyla jedna nevelká země. Měla bohatou historii a přepestrou současnost. Na jejím trůně seděl ještě nedávno skromný a pokorný osvícený monarcha. Lépe řečeno, sám sebe takto definoval.
Od vyhlášení amnestie odcházející hlavy státu uplynula již řada týdnů. Stále však není jasné, jaký konkrétní postup doprovázel akt kontrasignace premiéra Petra Nečase. Úřad vlády o tomto nedisponuje žádnými informacemi či dokumenty.
V dějinách naší země je docela obvyklým jevem absence elementární shody nad interpretací naši společné minulosti, a to nejen té dávné, ale i té docela čerstvé. Nepotřebujeme vnějšího nepřítele, dokážeme si nadělat těžkosti sami.
Místo tradičního blogu Vám dnes přináším odpovědi na otázky, které mi položil jeden internetový portál.
Bezprecedentní výroky premiéra Petra Nečase na adresu 28 senátorů, kteří podepsali žalobu na prezidenta Václava Klause pro velezradu kvůli amnestii, mohou svědčit o tom, že vyhlášení amnestie bylo nestandardní nebo dokonce nezákonné.
Jeden starý bonmot praví o tom, jaký je rozdíl mezi totalitou a demokracií. V totalitním systému nemůžeš svobodně mluvit, protože tě vždy někdo poslouchá, zatímco v demokracii smíš svobodně mluvit, ale nikdo tě neposlouchá.
Od vyhlášení šokující novoroční amnestie uplynulo již několik týdnů. Zaznělo mnoho různých soudů i příkrých odsudků. Do dnešního dne nikdo neví, kdo a proč takovouto rozsáhlou amnestii připravoval.
Na počátku roku 2013 jsme si již nemohli nevšimnout, že platíme za elektřinu stále více. Z toho zvyšování ceny se stalo již zvykové právo. Nemalou měrou k tomu přispěl záhadný solární boom v letech 2009 a 2010.
„Nezvolili jste mi mého Schwarzenberga prezidentem, tak mi ho teď zvolíte premiérem!“. V tomto duchu komentoval výsledek prezidentských voleb matador české politické pavlače Miroslav Kalousek.
