Zdá se, že s příchodem opravdové zimy se přiblížil i čas nástupu nové vlády. Média nám postupně představují adepty na ministerské posty. Souběžně s tím nám odcházející vláda v demisi předvádí své rozlučkové eskapády.
V každé svobodné komunitě, v každé svobodné společnosti a v každé době jde o to, jak co nejlépe sladit různorodé zájmy, tužby a potřeby jedinců a skupin. K realizaci těchto záměrů slouží v demokratické společnosti volby, které určí ty, jež pak spravu
Nezvykle teplá zima otevřela nový rok. Pro Českou republiku to bude již pětadvacátý od roku 1989. Místo hodnocení či komentování toho či onoho jsem dnes vybral pár čerstvých témat ze zahraničních médií.
V některých policejních útvarech a u některých státních zástupců začal intenzivní předvánoční úklid. Došlo i na dlouho zamčené spodní šuplíky. Návštěva centrály ČEZ je jistě zajímavá věc.
Na 8. prosince připravila televize Prima pro své diváky opožděnou mikulášskou nadílku. Do své nedělní Partie však nepozvala čerta s andělem, ale pro jistotu rovnou dva čerty. Jednoho Lucifera a jednoho Kleofáše. Efekt byl zaručen. Bály se nejen děti.
Česká národní banka je přeceňovaná i podceňovaná zároveň. Je tajemná, záhadná a někdy až démonická. Dokonce se někdy zdá, že žije v jiném světě, mimo čas a prostor, v němž žijí ostatní.
Některá slova svým častým nadužíváním působí již jen jako bezobsažná hesla z plakátů. Platí to o krizi, o korupci, o změně a bohužel to platí i o demokracii.
V pondělí čtvrtého listopadu se rodina, přátelé a známí rozloučili ve Velké obřadní síni Strašnického krematoria s Ferdinandem Havlíkem. Bylo mu 85 let.
Než se pustíte do čtení návodu toho, jak a z čeho připravit vítězný volební dort, tak si nejprve připomeňte inspirativní pohádku Josefa Čapka o tom, jak to dopadlo s dortem, který připravili pejsek s kočičkou.
Čas od času se objevují v úvahách různých pozorovatelů společenského a politického dění teze o tom, že prožíváme únavu z demokracie, že sledujeme i na západ od nás krizi sociálního státu atd.
Švýcarská prokurátorka Graciella de Falco Haldemannová nastavila České republice nemilosrdné zrcadlo. Střepy tohoto zrcadla jsou rozesety do všech koutů naší malebné vlasti.
Dnes mi volal jeden dávný přítel, který z uctivé vzdálenosti sleduje dění v České republice. A jeho první otázka byla - „Ten Klaus se již dočista zbláznil?“ Řekl jsem mu, že na to není jednoznačná odpověď.
Včera jsem jel tramvají téměř přes celé město. A nechtě jsem vyslechnul zajímavý rozhovor dvou hlučných expertů z reklamní branže.
Minulý týden se nechal slyšet pražský primátor Hudeček, že jeho Dopravnímu podniku hrozí v brzké době finanční kolaps. Důvodem je především krajně nevýhodný kontrakt, který uzavřela Praha s plzeňskou Škodou Transportation.
První hesla sametové dohody o regulovaném převzetí moci byla o našem návratu do Evropy, o vládě odborníků a o tom, že nejsme jako oni. Ti oni se pak elasticky přejmenovali na my.
Téměř ve všech manažerských a marketingových poučkách se dočtete, že charisma je klíčovým předpokladem k vůdcovství. Jenže samotné velké charisma ještě není automatickou zárukou rozumu či dokonce sociální inteligence.
Média na nás chrlí záplavu informací i řízených sdělení na objednávku. Nezasvěcený konzument se v tom utápí a tápe. Je předvolební čas, tudíž je pro zdatné manipulátory nanejvýš vhodné vše zrelativizovat a posouvat pozornost obecenstva dle potřeby.
Ano, světu vládnou věřitelé. Je to vlastně přirozené. Oni přeci platí. A kdo platí, ten, jak známo, rozhoduje. Nemusí jít vždy pouze o finanční závazek, nýbrž i o protislužbu. Protislužbu nejrůznějších druhů a forem.
V izolaci? V ilegalitě? Nevím, ale každopádně v menšině, která netvoří hybnou sílu současné české společnosti. Ve vyspělých zemích střední třídu charakterizují některé typické znaky a hodnoty.
Takže „hlavu vzhůru!“, směle a nebojácně k urnám. Čeká tam na nás mimořádně pestré menu. Můžeme volit kající se hříšníky, spící aristokraty, radikální nováčky, milovníky starých pořádků, bojovníky za práva skupinových zájmů a hlavně nastrčené figury.
