Ve svém životě nepoznáte příliš mnoho lidí, na něž nikdy nezapomenete, kteří Vás obohatili anebo dokonce nasměrovali. Na jednoho z nich jsem si nedávno vzpomněl.
Nedávno jsem v tramvaji vyslechl zajímavý rozhovor. Mladý tatínek, něco přes 30, byl tázán svou asi šestiletou dcerou na to, jakéže to bylo za těch komunistů.
Dobrý večer pane Havlíku, ve svém textu k 17. listopadu nešetříte ani prezidenta Klause, který často zavítá do Ruska. Historii ruské agresivní politiky známe, takže Vaše výtky plně chápu. Zajímá mě ale, kdo by podle vás byl tím nejlepším prezidentem? Snad se už brzy dočkáme přímé volby
S výročím 17. listopadu 1989 se vždy objeví různé úvahy o tom, nakolik byly události spontánní, nakolik je ovlivnily vnější okolnosti a nakolik je spolurežírovala minulá moc.
Dobré odpoledne, stěžujete si, že české firmy daní své peníze raději v daňových rajích. Máte vy, resp. vaše strana, recept na to, jak tyhle firmy udržet doma?
Vztahy mezi politikou a ekonomikou jsou nezbytné. Platí to v každé době, v každém režimu a ve všech zemích světa. Podstatné je, jaké mají tyto vazby konkrétní podobu a jaká pravidla pro ně platí.
Některé reakce na mé poslední texty mi vyčítají údajnou skepsi a negaci současného stavu společnosti. Opravdu se necítím býti bytostným skeptikem či negativistou. Mé pohledy a závěry vycházejí z osobních zkušeností a množství informací.
Konec října, tedy volebního měsíce, znamenal i jisté vystřízlivění mnohých pozorovatelů a hodnotitelů naší domácí politické scény. Ukázalo se totiž, že ne vždy je nejdůležitější, kdo a jakým výsledkem je zvolen, nýbrž to, kdo a s kým nám pak vládne.
Určitě máme všichni podobnou zkušenost. Ještě včera jsem z domovní schránky vytáhl asi 8 reklamních materiálů kandidujících stran. Všechny byly vyvedeny v jásavých barvách a burcovaly adresáty.
V pondělních novinách bylo možné se dočíst také to, že za současnou volební kampaň utratily politické strany řádově několik desítek mil. Kč.
