V posledních několika týdnech bylo na adresu Václava Havla řečeno a napsáno mnohé. Některé komentáře se týkaly i toho, jak se rozloučení s Václavem Havlem zhostil jeho nástupce Václav Klaus.
Události, jež sledujeme od nedělního poledne, jako reakce na úmrtí Václava Havla, mají různé podoby. Od těch brutálních, anonymních, nenávistných zvratků až po teatrální adorace modly.
V době konjunktury naše země plýtvala a nemravně ztrácela zdroje. V době začínající krize nešetřila. Teď už není zbytí.
Kdo? Ti, které si platíme ze svých daní. Ti, kteří se tváří, že řídí tento stát. V čí prospěch? Odpovězte si sami.
Verva, s níž se pustila vlivná média (a nejen ona) do Andreje Babiše, má sílu tornáda. Proč? Odpověď je nasnadě.
Vážený pane Petře Nečasi, v záplavě jiných témat a výroků téměř zapadlo Vaše prohlášení o těch, kteří dnes kritizují korupci. Vyjádřil jste se v tom smyslu, že jsou jako partyzáni v roce 1945.
V roce 1944 vydal americký ekonom rakouského původu Ludwig Edler von Mises knihu „Byrokracie“. Popisuje v ní děje a souvislosti v jiné zemi, v jiné době, ale i dnes, a možná právě dnes, je jeho text až mrazivě aktuální.
Vážení a milí signatáři Výzvy NEO 2011, dnes bych se s Vámi rád podělil o jednu novinku a o jednu úvahu. Tou novinkou je zpráva o vydání mé čtvrté knihy. Jmenuje se „Jak (ne)dělat dějiny“.
Husí téma nás neopustilo ani po tradičním svatomartinském hodování. Alespoň podle hlasitého kejhání mnoha potrefených hus na české politické pavlači to tak vypadá. Jde o reakci na nedělní televizní vystoupení podnikatele Andreje Babiše.
Před několika týdny se v mnoha médiích objevil úspěšný podnikatel Andrej Babiš, s poněkud nečekaným ostrým stanoviskem, v němž přirovnal poměry v naší zemi k mafiánským praktikám. Reakce na sebe nenechaly čekat.
Se zájmem sleduji „čerstvou“ kauzu, která souvisí s přesunem Martina Romana z pozice generálního ředitele ČEZ na post šéfa dozorčí rady. Bylo by to skoro až úsměvné, kdyby ovšem nešlo o desítky miliard Kč.
V tomto týdnu se v tisku objevily první informace o majetkových přiznáních poslanců a senátorů za minulý rok. Za zmínku jistě stojí informace z přiznání senátora Jaroslava Palase.
Téměř v každém politickém poselství současné vládnoucí garnitury zazní obava z řeckého scénáře. Řecký strašák se stal oblíbenou mantrou. Slouží jako varovný prst i různé alibi pro různá navrhovaná „reformní“ opatření.
Dnešní blog jsme věnoval Islandu. Dovolím si pouze přetisknout text, který mi zaslal pan Broušek. Komentáře netřeba. I naše média nás doposud zásobovala do posledního detailu o nepokojích v Egyptě a Libyi.
Včera odpoledne už mohlo být po stávce. Není. Místo toho se z ní stalo mega téma. Ministr financí dohodl se soudem pondělní zákaz a přispěl tak k další eskalaci napětí. Cui bono?
Komentovat naši domácí politiku je zbytečné, ona se totiž komentuje sama. Jen není jasné, zda si to všichni aktéři onoho nekonečného seriálu uvědomují.
Ráda čtu vaše články kritizující poměry v České republice. Je to téma nevyčerpatelné, ohlédl se někdo za skutečnými výsledky privatizace, jaký byl vlastně skutečný přínos pro stát?
Číst novinové zprávy, internetové diskuse či sledovat zpravodajství v televizi může být dnes činnost zdraví škodlivá. Přesto bychom některým informacím měli věnovat alespoň trochu pozornosti.
Určitě neuškodí se občas podívat na Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., tedy Ústavu České republiky.
V záplavě jiných zpráv téměř zapadla informace o tom, že naše armáda utrácela v uplynulých letech nekoncepčním způsobem. Nakupovala draze, přes drahé prostředníky a často obcházela výběrová řízení.
